Ve zbrusu novém rozhovoru (valentýnském speciálu :)) vám blíže představíme ještě zbrusu novějšího profesora – Martina Kindla, který na našem gymplu učí prvním rokem, konkrétně dějepis, občanku a ZSV.
Je mu 37, bydlí s manželkou a synem v Hradci Králové, pochází ale z východní Moravy. Studoval na Karlově univerzitě antropologii a historii, ze které má i doktorát. Jeho oblíbenou barvou je modrá, ale jeho skříň obsahuje mnoho barev s výjimkou černé. Oblíbené číslo nemá, ale víme, že na nešťastný pátek třináctého nevěří, protože v tento den se mu podařilo obhájit disertační práci. Preferuje sladké, přesto má nejradši pečené kuře, naopak nemusí knedlíky a řepu. Přemýšlí, že si jednou pořídí kočku, má podle něj takový „správný vibe“. Jeho MBTI je INFJ – advokát.
Jak jste se dostal k vyučování na našem gymplu?
Moje žena chodila na tuhle školu a říkala, že je to tady skvělý, tak proto.
Překvapilo Vás tady něco?
Jak tady pořádáte různý akce, zvete zajímavý hosty, to je ohromný. Jinak mi vyhovuje, že nám pan ředitel nezasahuje moc do stylu výuky. Což mi dává prostor pro svobodu a kreativitu.
Učil jste 3 roky na soukromé škole. V čem to bylo jiné?
Studenti byli docela dost namotivovaní. Většinou tam chodily děti podnikatelů a byl na ně vyvíjený velký tlak. „Hele, já jsem tohle a dosáhl jsem tohohle, ty to musíš po mně minimálně zopakovat. Anebo to dostat ještě dál.“ Co se úrovně týče, samozřejmě záleží, jaká je to soukromá škola, ale neviděl jsem výrazný rozdíl. Paní ředitelka nám říkala, jaký preferuje styl výuky a metody, i rodiče to věděli, to nebylo nic tajnýho. Na tom samozřejmě není nic špatného, no ale mně víc vyhovuje ta volnost.
Co Vás na učení nejvíc baví?
Různý věci. Jednak kontakt s těma žákama – člověk si s nima zadiskutuje, oni mu i něco předají, když třeba zproblematizují nějaký jeho názor. A taky předáváte to, co znáte, a věříte, že ty lidi nějak ovlivníte. A nejúžasnější je to, když vám pak řeknou, že jste je někam nasměroval.
Tvrdíte o sobě, že jste introvert. Nedělá Vám problémy vystupovat před třídou?
No, sice neodpočívám tím, že se obklopím lidmi, ale vystupování mi zas takový problémy nedělá, což mě překvapilo. Introvertům, kteří by chtěli někdy učit nebo veřejně vystupovat, bych tedy řekl, že to jde. I když je pravda, že se vždycky těším, až si zalezu do kabinetu, ale tak to má dost učitelů.
Měl jste nějaký trapas při vyučování?
Každej měl spoustu trapasů, ale při mém vyučování to byla nejspíš nedorozumění nebo nějaká netaktnost. Hlavně když mluvíte o takových tématech, který dneska jsou aktuální, ohledně různých identit, ať už jsou genderový nebo sexuální a tak. Nebo třeba když jsem byl malý, bylo trendem nekojit. Jednou jsme se bavili na občance o péči o dítě a já jsem řekl, že mi přijde divný, když vidím ty velký děti, co přiběhnou k mámě pít. A přihlásila se jedna studentka, nejspíš byla jedním z těch dlouho kojených dětí: „Co je na tom špatně?“ A to jsem si uvědomil, že bylo ode mě netaktní.
Nějakou dobu jste působil jako vědec. Co to obnášelo?
Jo, ale jen v rámci doktorátu. Musel jsem jezdit na konference, psát články. Občas prosedíte v archivu dlouhý dny, týdny, a najednou zjistíte, že si odnášíte takovejhle malej odstaveček, co se Vám hodí. A taky poznáte ten vědeckej život, jaký jsou tam vztahy. Když si někoho znepřátelíte, pak je to těžký. Navíc v těch humanitních oborech se netočí moc peněz, často to ti vědci dělají srdcem.
Jaké jsou Vaše silné a naopak slabé stránky?
Slabé – zapomínám, jsem roztržitej a potom, co se narodil syn, je to fakt extra. Když se mě někdo zeptá, co jsem dělal předevčírem, tak ani nevím, který den to byl. Mám ty dny teďka hodně podobný. Moje nervová soustava kromě spánku teď jede furt na stejný úrovni, svou duševní energii věnuju buď škole nebo doma do rodiny, takže mám takovou mlhu. A nějaká dobrá – snažím se dotáhnout věci do konce, protože když něco nedodělám, mám pocit, že jsem zbytečně ztratil část svýho života, kterou mi už nikdo nevrátí. Dočtu například, sice systémem rychločtení, i jakoukoliv blbost.
Cestujete?
Ano, s výjimkou Turecka jsem byl zatím jen v Evropě a nejčastěji se vracím do Španělska.
Co se Vám na Španělsku líbí nejvíc?
Je ohromný, jak Španělé dokážou oddělovat svůj čas pro sebe, respektive pro rodinu, od času pro práci, což dřív u nás nebylo úplně znatelný. Jen práce, práce a kdesi cosi, ale nedokázali jsme si říct: „Hele teď mám odpočinek a budu se věnovat lidem, na kterých mi záleží.“
Jaké byly a jsou Vaše koníčky?
Baví mě vysokohorská turistika, fotbal, ale na prvním místě četba. Jak se považuju za introverta, tak si tím nejlíp odpočinu, že se zavřu a jsem sám. A navíc se tím vzdělávám, což mě neuvěřitelně naplňuje. Čtu knihy ze svého oboru a potom romány na odpočinek, ale i klasiku. Teďka čtu Tichý Don, což je ruská knížka z 20. až 40. let, autor tam sleduje, jak se během občanské války (1917–1922) museli lidi každodenně rozhodovat a co museli obětovat. Je to fakt dobrý.
Máte oblíbený styl hudby a posloucháte podcasty?
Já poslouchám úplně všechno. Když jezdím domů, je to úplně náhodně nějaký rádio a něco mě zaujme. Ale třeba death metal mi nějak nezní. I vážnou hudbu mám rád, dokonce ve středověku byly pěkný písničky, i některé lidovky. Ale záleží na náladě. Když se nám narodilo dítě, začal jsem poslouchat hudbu, co jsem poslouchal, když mi bylo 20 – Hendrixe, nejlepšího kytaristu na světě. A aktuálně poslouchám podcast Minulost není historie, protože tam vystupuje můj učitel z výšky a vzpomínám na starý časy.
Čím jste chtěl být, když jste byl malý?
Jako dítě jsem chtěl jakkoli pracovat v lese. Děda v lese pracoval a já jsem k nim jezdil na prázdniny a říkal mi, jak to tam funguje a tak, takže jsem si les zamiloval. Taky jsem chtěl být učitelem, protože jsem se chtěl neustále vzdělávat, i když jsem pak věděl, že to nepřinese moc peněz.
Jak byste popsal sám sebe jako teenagera?
Měl jsem výhrady k sobě a ke všem okolo. Chtěl jsem měnit svět. Vzhledem k tomu, že jsem introvert, tak jsem byl spíš tišší a odehrávalo se to všechno v mém nitru. Byly i konflikty – s rodičema, učitelema, ale nic extra. Ale nebyl jsem samozřejmě nějaký lamač srdcí *smích*.
Kde byste chtěl být za 10 let? Máte nějaký svůj sen?
Nevím ani, kde budu za 2 roky. Asi se někde usadit a dál učit. A mít vlastní dům.
Jaké je Vaše životní motto?
Já nemám rád jakýkoliv extrémy, takže asi zlatý střed. Jak studuju dějiny, tak vidím, že ten zlatej střed hledali snad ve všech civilizacích napříč kontinenty. I kdybych byl revolucionář, tak bych radši založil demokratický klub.
Dal byste nám moudro do života?
Poslouchejte lidi. Zlatý střed. Nikdy neříkejte nikdy. Mějte pevný hodnoty. Úctu ke starším. No a pak už to je na vás…
♡VALENTÝNSKÉ OTÁZKY♡
Slavíte Valentýn?
Moc ne, ale vždycky manželce koupím něco, co má ráda. Většinou nějakou kytku nebo něco k jídlu.
Na Valentýna čokoládu, nebo plyšového medvěda?
Radši bych dostal tu čokoládu, medvěd je v mým věku spíš lapač prachu. Z tý čokolády aspoň něco mám. Dokonce můj syn si s plyšákama nikdy nehrál, tak bych mu ho ani nemohl dát.
Vzpomínáte si, jaké bylo Vaše nejhorší rande?
To jsem byl ještě hodně nezkušenej, mladej a hloupej, vykládal jsem takový ty vtipy a průpovídky, co jsou vtipný jen pro chlapy, takže to nevyšlo. To mi bylo třeba 16 a od té doby se to hodně zlepšilo, jsem přece s mojí ženou.
Když jste byl v našem věku (16–17), jaká byla Vaše představa ideálního rande?
Taková klasika, asi kavárna, nějaký neutrální místo. Vždycky je dobrý vědět něco o tom člověku a podle toho pak vybrat. Jednou jsem někoho oslovil i v tramvaji. Moji ženu jsem poznal na koleji.
Je nějaká balicí hláška, která Vám utkvěla v hlavě?
Já nebudu nic říkat radši, já tomu moc nevěřím. Spíš si myslím, že je důležitý poslouchat toho druhýho člověka a věnovat mu na tom rande pozornost.
Zaznamenal jste u svých studentů jejich slang? Jak mu rozumíte?
Brainrot? Joo, něco jsem si hledal, něco mi vysvětlili. Potom o tom dělali prezentaci, tak jsem to dostal černý na bílým. Ledacos tedy znám, i skibidi, i když to nemá zas takovej význam. My jsme se o tom hodně bavili a já jsem dal i do testu jako bonus otázku, jestli byl Václav Havel sigma, tak to už bylo hmatatelný.
A fanum tax?
Tak to ne.
A měl jste na rande rizz?
Moment, to je teda co? *vysvětlení* No tak asi jo, párkrát už se mi podařilo zaujmout, vyloženě u mý ženy úplně exkluzivně, tak asi jo *smích*.
Děkujeme za dočtení našeho rozhovoru a těšíme se na vás zase příště!
Vlasta Suchá a Zuzana Papežová