Úvod 

Zrození Venouše nebo Primavera? Zvládli jste uhodnout název dnešního díla lépe, než nejmenovaný muž, který se před pár lety stal internetovým memem? Obraz, na který se dnes zaměříme, byl nejznámějším průkopníkem aktů. *šokující*

Botticelliho životní okénko

Autor obrazu Alessandro di Mariano Filipepi, a.k.a Sandro “bečka” (překlad italského botticelli, kterou získal díky svému robustnímu bratrovi) byl a stále je jedním z nejslavnějších renesančních umělců. Jak by taky ne, když byl stejně jako jeho současníci želvy ninja, Leonardo nebo Michelangelo, také obdivovatelem člověka. Narozdíl od Sandra však tito dva mimo obdiv potají pitvali lidská těla, aby mohli co nejpřesněji zpracovat své neuvěřitelně přesné studie. Botticelli od mládí studoval umění a poté sloužil rodu Medicejských, který ho prakticky živil svými zakázkami. Jednou z nich je i dnešní Zrození Venuše nebo její sequel Primavera.

Dílo rychle vykouklo na povrch, ale hned zase zalezlo na 50 let zpátky do temnoty, protože bylo příliš odvážné. Sám Sandro Botticelli dokonce spálil několik svých obrazů, když se ve Florencii, “městě umění”, objevil G. Savonarola, snažící se obrátit toto “hříšné” město zpátky k bohu tím, že spálil několik pokladů florentského zlatého věku. Paradoxem je, že nakonec Savonarola vzplál stejně jako poklady, které zničil. A od té doby to šlo s Botticellim od desíti k pěti.

A teď už ale šup k obrazu!

Dílo bylo inspirováno humanistickou povídkou básníka Angela Poliziana a vyobrazuje tehdejší ideál krásy.

Motiv máme, ale co ona pověstná Venuše? Tou nemůže být nikdo jiný než Botticelliho údajně platonická láska Simonetta Vespucci, žena bratrance slavného Ameriga Vespucciho, která bydlela jen pár metrů od Sandra.

Doba byla zlá, zvěsti se šířily rychleji než mor a tak si nemohl dovolit zvěčnit její krásnou tvář na obrazu dokud byla mezi námi. Dovolím si tedy Simonettu označit jako nejznámější “post-mortal-modelku”. Jeho láska k ní byla tak silná, že je dokonce pohřben po jejím boku. 

Kromě toho, že je dílo prvním z aktů, je to také jeden z prvních obrazů na plátně.

Obraz na zakázku skrývá spoustu “easter-eggů”, jako např. všudypřítomné květiny, které jsou symbolem Florencie.

Název byl dílu přidělen až v 19. století a to mylně, protože se na něm nezrodila Venuše, ale je hlavním předmětem kompozice.

Poslední pikantností je, že dílo je imaginací, a to i přesto, že postava stojí, zaujímá tzv, „pudica pose“, která je typická pro západní umění. Její póza je ovšem reálně nemožná. 

“Krása je pomíjivá. Krása je ale také zachytitelná a zvěčnitelná.” Myslíte, že se to autorovi povedlo nebo je to jen další kus hadru s bezvýznamnou čmáranicí? Touto otázkou se s Vámi loučím a budu se na Vás těšit zase u dalšího známého díla.

Karolína Maněnová

Pro zájemce pár videí: