Seznamte se bude série rozhovorů, kde jsem studentům z různých univerzit položila podobné otázky ohledně jejich školy a oboru. První částí jsou obecné informace, například dostupnost materiálu, průběh studia nebo přijímací řízení. Druhá část je pak více o pocitu studenta ze školy a vysokoškolského života. Ptala jsem se na přístup učitelů, proč si školu vybrat a proč ne. Rozhovory jsem udělala s cílem alespoň trochu pomoct lidem, kteří tak trochu nevědí, kam dál. Mluvila jsem jak se studenty prvních ročníků, tak se studenty téměř na konci studia. Studenty jsem vybírala tak, aby jejich obory byly co nejrozmanitější. Takže tedy začneme…
Seznamte se, David Vykoukal
Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně (LAW MUNI)
David se z důvodu zájmu o humanitní vědy rozhodl pro studium oboru Právo a právní vědy. Vybral si Brno a s tím i Masarykovu univerzitu.
Jak probíhalo přijímací řízení? Myslíš, že bylo nějak odlišné?
„Psal jsem test studijních předpokladů. Masarykova univerzita si ho tvoří sama, proto je také hodně specifický. Kdyby člověk přišel bez přípravy, tak to asi nebude fungovat. Zkouška byla prezenčně, poslání maturitního vysvědčení a zápis online.“
Jaký je průběh roku, celkově zkoušky, rozvrh?
„Mám šest povinných předmětů. Byla to docela pohodička. Rozvrh byl super, do Brna jsem dojížděl na dvě noci. Učil jsem od čtyř do osmi a od dvanácti do osmi, mezi tím dvě hodiny pauza. První semestr docela v pohodě, zkoušky se taky daly.”
Jak je to s praxemi?
„V průběhu studia jsou dvě vlny praxí, první je od čtvrtého do šestého semestru a druhá od sedmého do desátého. S asistencí fakulty nebo svépomocí. Můžu vybírat z advokacie, neziskovek, justice, notářů, exekutorů, nebo z podnikové praxe. Klidně můžu mít všechny čtyři praxe v advokátní kanceláři, ale v druhé vlně praxí musím mít jiného zaměstnavatele než v první. Musím za studium absolvovat čtyři odborné praxe, každá je v rozsahu 80 hodin. Na každou vlnu praxí teda vychází dvě odborné praxe. Následně vypracuji tzv. „Deník praktikanta” a celkově shrnu výstup a praxi jako takovou.”
Jaký je přístup k informacím?
„Přístup k informacím je kvalitně zpracovaný, každý obor má svou stránku. Obecně naše univerzita informuje potencionální studenty o tom, jaké mají následně možnosti.”
Jaká byla první myšlenka, když jsi vešel do školy?
„Zděšení. Budova je fakt obrovská. Nikoho jsem neznal, nevěděl jsem co a jak.”
Jak na tebe působí vyučující, jaký mají přístup?
„Přístup lidí, se kterými jsem měl čest se seznámit, byl skvělý. Berou nás za sobě rovného, oslovovali mě kolego. Celkově zde panuje více uvolněná atmosféra, například oproti gymplu.”
Co tě na škole baví a naopak štve?
„Baví mě provázanost s praxí, například to, co jsem se učil v prvním semestru se ukazuje v realitě. Jediný, co beru jako mínus, je doprava do Brna. Brno je staveniště, stále se tu něco staví nebo opravuje a cesta je pro mě komplikovaná.”
Proč sis obor a školu vybral?
„Obor jsem si vybral kvůli svému humanitnímu zaměření a školu kvůli tomu, že je v Brně. Což zní asi zvláštně vzhledem k předchozí otázce, ale je zde dobrá komunita studentů. Univerzita není tak konzervativní jako ta v Praze a není zde až tak dravé konkurenční prostředí.”
Měnil bys?
„Zatím mi škola nedala důvod uvažovat o změně.”
Popiš vysokoškolský život třemi slovy.
„Svoboda, hospoda, chudoba.”
Proč bych si tvoji školu měla vybrat, a naopak proč ne?
„Proč ano? Protože Masarykova univerzita není tak konzervativní jako Karlova. Berou tě jako člověka, ne jako číslo. Informační systém je skvělý, já sám jsem ještě neobjevil všechny taje, které skrývá.
Proč ne? Je poměrně daleko, s těmi výlukami je cesta opravdu dlouhá, sice je to prostor pro učení, ale je to nekomfortní. Koleje jsou dražší než v Praze a Brno nemá metro, to je jeden z menších mínusů.”
Jsi se školou spokojený?
„Jsem maximálně spokojený.”
Co nejbizarnějšího jsi na škole viděl?
„Skvělá otázka, Brno je samo o sobě dost bizarní město, takže to, co se děje ve škole, je slabé oproti tomu, co se děje ve městě samém. Do školy chodím dva dny v týdnu, ale například: v Římském právu jsme se učili držbu na gumové kachničce.”
Co je pro tebe nejtěžší předmět?
„Státověda, člověk by si řekl, že je to taková rozšířená občanka, ale oproti maturitě zde bylo tak třikrát víc otázek. Okolo sto dvaceti.”
Vybral jsi spíš školu nebo město?
„Spíš podle školy, ale město hrálo poměrně velkou roli.”
Změnil se tvůj přístup k učení, když jsi přišel na vysokou?
„Změnil se k lepšímu. Učím se, co mě zajímá. Vybral jsem si to sám a už to je pro mě motivace.”
Máš nějakou metodu, jak se učit?
„Pustím si přednášku, dělám si výpisky a čtu, co je k tomu v učebnici. Ve Wordu si píšu osnovu ke každé otázce a zabarvuji různě podle toho, do jaké míry tomu rozumím. Po internetu kolují zpracované otázky, některé lépe, některé hůře, s těmi pak pracuji a porovnávám je se svým zpracováním. Není to moc efektivní, asi to budu muset změnit.”
Přivyděláváš si během studia?
„Nepřivydělávám, mám obrovské štěstí, dostávám příspěvky od rodiny. Ty pokryjí všechny mé výdaje, ale plánuji si nějakou brigádu.”
Máš čas na volnočasové aktivity a vztahy?
„Já si na vztah najdu čas vždycky. Na volnočasové aktivity je taky čas, na to jsou práva super.”
Poskytuje tvoje škola Erasmus?
„Poskytuje poměrně hojně a výjezd velmi podporuje. Skoro na každé informační schůzce se tomu věnuje docela velký prostor.”
Jaké má tvůj obor následné uplatnění?
„Obecně vystudování tohohle konkrétního oboru umožní člověku po škole vykonávat profese jako je soudce, notář, advokát, státní zástupce a exekutor. Já jsem přemýšlel o možnosti soudnictví. Ale ještě přesně nevím.”
To nebo to:
Papír a tužka, nebo ipad a notebook?
„Ipad a notebook.”
Vstávat dřív a učit se, nebo chodit spát déle a učit se?
„Vstávat dřív a učit se je hezká představa. Většinou ale vstanu v deset, takže spíše spát a učit se déle.”
Učit se průběžně, nebo před zkouškami?
„Učit se před zkouškami. Není to nic hezkého, je to na nic. Dal jsem si předsevzetí, že se budu zvládat učit průběžně.”
Osobní auto, nebo hromadná doprava?
„Hromadná doprava. Nemám starosti s parkováním, plus šetřím trochu přírodu a emise.”
Vařit si, kupovat jídlo, nebo vozit si ho z domova?
„Vozit si jídlo z domu hotové. Jsem tam jen dva dny, a navíc je to příjemné, když se vrátím v osm.”
Slaná, sladká, nebo žádná snídaně?
„Sladká snídaně. No, občas se mi poštěstí vstát až na oběd.”
Kniha, film, nebo seriál?
„Seriál.”
Řekneš mi něco na konec? Nějakou radu nebo moudro?
„Najděte si kontakty na škole, najděte si kámoše. Jinak o hodně přijdete, o materiály a podobně.”
Barbora Vlčková