Každý z nás, jestli se jednou dožije vyššího věku, se stane seniorem. A i když si většina z nás říká, že se nestane takovým tím nevrlým důchodcem, málokomu se to povede.
Abych nezačal tak úplně zostra, máme tu televizi. U nekonečných seriálů a filmů pro pamětníky dokážou dědečkové, ale hlavně babičky strávit celé hodiny. Znám několik takových, které každý všední den v podvečer všeho zanechají, zapnou televizi, aby nepropásly ani kousek z jednoho nejmenovaného seriálu, který má už 4500 dílů. Bohužel je tento seriál vysílán na soukromé televizi, a tak když během reklamy s intenzitou zvuku, která rve ostatním uši, zaslechnou, že v Kauflandu mají máslo o 10 Kč levnější a v Lidlu akci na mléko, neváhají a klidně si přivstanou, aby byli u obchodu jako první, ještě před otevírací dobou. Tam blokují ostatní svými vozíky a perou se o poslední kusy něčeho, čeho mají už doma plnou lednici a stejně se jim to posléze zkazí. A to nemluvím o Horstu Fuchsovi nabízejícím nový odšťavňovač ovoce, který stejně použijí jen jednou a pak ho pohřbí do skříně mezi ostatní další velmi užitečné zlepšováky.
Důchodce na cestách je další samostatná kategorie. Že mu chůze přes přechod trvá neskutečně dlouho by mi nevadilo. S věkem přicházejí jisté zdravotní indispozice a ty jim nemůžeme vyčítat. Ale když už se rozhodnou využít hromadné dopravy, nadávají nám do chuligánů, kteří je nepustí sednout i přes to, že autobus zeje prázdnotou. Pakliže mají lepší den a pustí se s vámi do řeči, obvykle se dozvíte, že minulý týden zemřela Maruška ze sousedního vchodu jejich paneláku nebo že jejich švagr Tonda jezdil za války s tankem. Samozřejmě nemůže chybět jejich oblíbená fráze „Za mých mladých let …”, kterou lidé jejich věku velmi často používají.
Ať už přinese současná doba cokoliv nového, stejně si důchodci stojí za svým a říkají, jak za jejich mladých let to bylo lepší. Včetně toho, že neexistovaly ty počítače a internety, že oni nic z toho nemají, že bez toho taky dokážou žít. Není divu, když většina z nich nemá ani ponětí, jak tyhle věci fungují.
Na druhou stranu, vzpomeňme si, jak nás náš dědeček s babičkou rozmazlovali a co jsme s nimi všechno zažili, nebo stále zažíváme. Takže proč vlastně naše důchodce kritizovat, když se jimi jednou stejně staneme?
Jakub Váňa