Nedotýkej se mě. Kniha, jejíž název mluví sám za sebe. Ve většině z nás vyvolá podezření, že zřejmě půjde o určitý druh sexuálního obtěžování až násilí. A samozřejmě tento pocit není mylným. Předesílám, že v základu jde čistě o romantický příběh, avšak s opravdu procítěným a pomalým vývojem nejen vztahovým, ale i charakterovým. Přednější je tady spíše psychologická stránka věci. Když to řeknu bez příkras, autorka Laura Kneidl se doslova rýpá v hlavě hlavní hrdinky a za mě se snaha vžít se do těžké životní situace Sage a pochopit, co se v ní odehrává, daří opravdu obstojně.
Najdete tu zkrátka něco mnohem hlubšího než v klasických new adult knihách. Čtenáři, kteří se v tomto žánru utápí podobně jako já, vědí, že se traumatickou minulostí jen hemží, ale ne vždy se autorovi povede s problémy hlavních postav vypořádat tak bravurně. Chybí aspoň malá dávka odborného nadhledu. Občas je třeba se oprostit od pouhého využívání citlivých témat v rámci všelijakých klišoidních momentů a přivést čtenáře spíše k tomu, aby se nad nimi zamyslel. Což se tady povedlo.
Sage potkáváme krátce po tom, co překoná dlouhou cestu napříč Spojenými Státy, aby utekla co možná nejdále od svého největšího strachu. Její první kroky vedou do knihovny, ne však kvůli čtení, ale shánět brigádu. Peníze jsou totiž to, co jí z materiální stránky po tak dlouhé cestě schází nejvíce. Sice si něco málo vydělává vlastnoruční výrobou šperků, ale nestačí to ani na studia na univerzitě, natož na kolej. Během svého nástupu na školu se tedy mimo jiné potýká s nepohodlným spaním v její staré dodávce, prací při studiu, s jídelníčkem obsahujícím jeden sendvič denně, a především s neustálým strachem z mužů. Nejen v rušném kampusu nemá totiž absolutní šanci jakkoliv se jim vyhnout. Na jednoho obzvlášť děsivého má navíc strašnou smůlu… Nebo možná štěstí, protože Luca je přesným opakem svého tvrďáckého zevnějšku. Je napsaný senzačně, tím způsobem, že ho prostě musíte chtít. Jejich cesty se mnohokrát zkříží a opět rozdělí. Ke sblížení vede dlouhá a trnitá cesta z obou stran, ale nechci nic prozrazovat, neb jejich kostlivci vyplouvají na povrch postupně a rozhodně blíže k závěru knihy než k počátku.
Na Nedotýkej se mě ještě navazuje druhý díl Neopouštěj mě. Tam už je psychologická část upozaděna a hlavní roli přebírá milostná linka, i tak to je parádní čtení a opravdu moc doporučuji pokračovat. Ono ani nejde nepokračovat vzhledem k tomu, jak Nedotýkej se mě končí…
Již pouze dodám, že se chystají další dva díly. Jeden vyšel v Německu letos v březnu a já se nemohu dočkat překladu. Měly by se týkat jiných vedlejších postav, které jsou mimochodem už tady vykreslené úžasně. Třetí díl vypráví konkrétně o Lucově nejlepším kamarádovi Gavinovi, což byl pro mě zatím vůbec nejoblíbenější člověk v celé sérii, jistě tedy chápete moji nedočkavost. Možná se k ní po přečtení připojíte, věřte mi, že co se new adult literatury týče, Luca se Sage vás rozhodně nezklamou.
„Při povídání mohou vzniknout city, zatímco sex je jen předstírá.“
PS: Neb jsem v měsíci knihy, tedy březnu, nesepsala knižní doporučení (a moc mě to mrzí) mám tady dodatečně jedno takové netradiční jakožto náhradu. Doporučuji si přečíst nějakou knihu z dětství, co vám třeba četli rodiče nebo s níž jste začínali svou knihomolskou kariéru. Neuvěříte, co vše se tam dá objevit, mluvím z vlastní zkušenosti. Můžete být překvapeni, zklamáni, anebo tam naleznete základy toho, jak se díváte na svět. A když nic z tohoto výčtu, aspoň si uděláte hezkou nostalgickou chvilku.
Karolína Lelková