Září
Prázdniny se přehouply a my se opět vrátili do školních lavic, ale s koncem srpna přišel i podzim. Většina knihomolů má podzimní sychravé počasí velmi oblíbené a u mě tomu není jinak. Proto asi rovnou přejděme k zářijovému, a tedy i prvnímu knižnímu doporučení na tomto blogu.
Myslím, že pro vás titul Než jsem tě poznala nebude úplně neznámý. Tato kniha náležící Jojo Moyesové se v roce 2016 totiž dočkala velmi povedeného filmového zpracování, které také vřele doporučuji ke zhlédnutí v některém z deštivých dnů.
Podzim je typický tím, že se v tomto období vše tak nějak ukládá ke spánku a nikam nespěchá, stejně tak tomu je i s dějem knihy. Vše si plyne pomalým tempem bez nějakých velkých zvratů a je prodchnuto lehkou romantikou. Celkově Jojo píše spíše oddechové knížky a prakticky každá je dobrým společníkem v chladnějších večerech strávených v dece a s hrnkem čaje při ruce. Zároveň tu je i kus melancholie. Vůbec bych se nedivila, kdyby vám při čtení ukápla slza.
Hlavní hrdinka knížky, Louisa Clarková, vede velmi nudný život, jehož jediným zpestřením je barevné a neobvykle sladěné oblečení, které s hrdostí nosí. Nikdy neměla s obyčejností svého bytí problém, dokud jí osud, nebo spíše úřad práce, nezkřížil cestu s protivným zahořklým kvadruplegikem, jenž ji postupem času naučil, jak doopravdy život žít. To se více odráží v dalších dvou dílech navazujících na Než jsem tě poznala, ale nebojte, pokud se nechcete pouštět do celé trilogie, vězte, že první díl může stejně dobře fungovat i jako standalone.
„Nemůžu být s tebou, protože nemůžu s tebou být, kdo bych s tebou být chtěl. A to znamená, že by mi to jenom připomínalo, kdo nejsem.“
Říjen
Máme tu další měsíc a s ním i další knižní doporučení. Pro tentokrát bych vás ráda nalákala na relativně novou fantasy sérii, které se podle mě nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužila.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti letos v říjnu slaví přesně rok od vydání šestého, tedy i posledního dílu. Na stránkách těchto knížek nenajdete jen poutavý, originální příběh nabytý dějem, v němž funguje i složité cestování časem, které vám nejednou zamotá hlavu, ale také množství historických fotografií s hororovým nádechem, díky nimž vše působí autentičtěji.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že je to rozhodně to pravé ořechové pro čtenáře, co milují fantasy, ale často jim v ději překáží milostné linky, které nakonec všechnu akci a fantastično přebijí. Tady vás mohu ujistit, že se to nestane. Sice se zde objevují náznaky nějaké té „lásky“, bez ní by asi nemohla fungovat žádná kniha, ale je upozaděna za hlavní dějovou linku. Dovolím si říci, že tu romantika nemá tak velkou roli i třeba kvůli tomu, že autorem je muž. Ransom Riggs má opravdu specifický styl psaní, je to trošku mix ich a er formy a mně osobně velmi sednul. Také je určitě dobré vědět, že Riggs od dětství miluje duchařské příběhy. Sbírání podivných fotografií do knih je jeho velkým koníčkem, proto jsou jeho knihy tak propracované nejen v rámci vzhledu ale především děje.
Celý příběh začíná smrtí dědečka Jacoba Portmana, který hraje opravdu velkou roli v průběhu všech dílů nejen kvůli tomu, že si s Jacobem byli velmi blízcí a chlapec tak jeho ztrátu nese těžce. Ale také proto, že měl jedno velké tajemství, které zahrnovalo i podivné zrůdné stvoření, jež se stalo dědečkovým vrahem. Na popud netvora, spatřeného v křoví Jacobovýma očima, starých fotografií, které nejevily žádné známky úprav zobrazujících nejrůznější anomálie dětí, a posledních dědečkových slov vybízejících ho, aby našel záhadného „Ptáka“, se šestnáctiletý Jacob v prvním díle vydává po stopách vedoucích k odhalení toho, co Abe Portman dlouhá léta skrýval. To vše mu nakonec přinese spoustu problémů, bolesti, ale i nové kamarády a místo, kam konečně může patřit, protože takové doposud mezi obyčejnými lidmi nenašel.
Posuďte sami, co víc si můžete ke čtení na podzim přát než fantasy detektivku s mírně hororovým námětem?
„Držíme se pohádek, dokud za svou víru neplatíme příliš mnoho.“
Karolína Lelková