Prostituce
Římská společnost prostituci schvalovala a částečně na ní byla postavena, protože tak mohli muži vybít své touhy, pudy a nezneucťovat a neznásilňovat svobodné ženy. Zároveň ale byly prostitutky a prostituti opovrhovanou částí společnosti, která neměla prakticky žádnou právní ochranu, a mnohdy byli znásilňováni nebo fyzicky trestáni.
Většinou byla prostitutka nazývána jako meretrix, ale říkalo se jí méně často mimo jiné lupa, tedy vlčice, proto vlčice, která odkojila Romula a Rema, nemusela být až tak vlčice jako prostitutka. Mezi nevěstkami bylo velmi rozšířené pracovat pod řeckým pseudonymem používaný dle nápisů v Pompejích až padesáti procenty žen.
Prostitutky byly buď otrokyně donucené svým pánem, nebo to dělaly dobrovolně. V očích moralistů byly nejhorší ty, které pracovaly jak ve dne, tak v noci. Nejspodnější se vyskytovaly v lázních, na náměstích a na slavnostech, před pekařstvími a holičstvími, tedy tam, kde je velká koncentrace lidí. Martialis napsal v jedné ze svých básní: “Tahle holčička, Ammanie, ta neholí, říkám ti, že neholí. A co tedy dělá? Ta obrušuje.”
V horších hospodách mohly takové ženy také pracovat jako servírky. V nevěstinci prostitutky platí nájem za svůj pokoj, kde pracují a často stojí nahé nebo v průsvitných látkách před svou cimrou a na ulici před nevěstincem. Prostitutky jsou také zpravidla v blízkosti kasáren a vojsk, s čímž se pojí i nejčastější zákazníci, jimiž jsou otroci, propuštěnci a vojáci. Ceny se liší podle měst, například se platilo 2 – 16 asů, v Římě až 23 asů. Pro porovnání, denní mzda vojáka byla 10 asů. Většinu z těchto peněz ale dostane kuplíř (leno) nebo kuplířka (lena), takže hodně prostitutek a prostitutů na tom bylo velmi bídně, jak popisuje Plautus: “Nevěstky, přítelkyně pekařů, trosky, nasáklé pachem obilí, tak ubohé, se svou vůní laciné voňavky, dobré leda pro nejpodřadnější otroky, chrchlající, jsou cítit brlohem, nic než židle a postel, žádnému svobodnému muži nikdy nestály za to, aby se jich dotkl či si je odvedl k sobě, pouhé kůže za dva groše, služky chrchlajících otroků.”
Druhou, výrazně menší skupinou prostitutek jsou ženy, které poskytují služby dobrovolně, a to buď z důvodů ekonomických, nebo jako forma osamostatnění a sexuální svobody za cenu morálního odsouzení. V tomto případě si často nenechávaly platit. Tyto ženy byly často i z vysokých společenských kruhů, například dcera císaře Augusta.
Prostitutky byly opakem matron, necudné, aktivní, mnoho různých poloh, které můžeme vidět třeba na nástěnných malbách v Pompejích. Tento rozdíl se promítl i do oblečení, které se vyznačovalo pestrými barvami, togami, které byly často kratší a průhledné, a mívaly rozpuštěné vlasy, které zničily povolné mravy.
Nesmíme ale opomenout ani prostituty, kteří pracovali za velmi podobných podmínek jako nevěstky. A velmi pravděpodobně existovaly i bordely, kde pracovali výhradně muži. Někteří prostituti mezi svými službami nabízeli i penetraci, o čemž nám píše třeba Juvenalis ve své deváté satiře: “Je snad jednoduché a snadné strkat můj ocas do tvých útrob a narážet na tvou včerejší večeři? Otrok, který obdělává pole, je snad méně nešťastný než otrok, který obdělává svého pána.”
Eliška Neumannová