Otroci
Otroci museli být svému pánovi vždy k dispozici. Sexuální otroci se kupovali přímo pro tuto funkci, někdy chodili do speciálních škol, kde se učili například tančit nebo hrát na hudební nástroje. Bylo to zcela normální, objevily se i případy, kdy muži prodali své pole za účelem si takového otroka koupit.
Museli být oholeni, ideálně ve věku, kdy se ještě holit nepotřebovali (starší se stávali odpudivými). Existovaly i speciální skupiny otroků, například glaber ab cyatho (holobradý jinoch servírující víno), glabrorum ornator (otrok pečující o krásu holobradých otroků), puerorum ornatrix (otrokyně pečující o krásu otroků).
Otroci byli oblíbenější než otrokyně a pán měl velmi často svého pueri delicati, neboli oblíbeného otroka, který měl lepší postavení než ostatní. I když poměr mezi otrokem a svobodnou ženou byl přísně zakázán, víme minimálně o jednom případu, kdy byl otrok za trest namazán medem, přivázán ke stromu a nechán napospas mravencům. V knize Satirikon postava zbohatlíka Trimalchiona vypráví, jak i on byl kdysi otrok: “Přesto však jsem byl 14 let pánovi miláčkem; co pán poručí, není hanba. Já však i naší paní jsem činíval radost.”
I když sexuální otrokyně nebyly tak vydržované jako otroci, stávalo se, že žena otěhotněla s pánem. Takové dítě nebylo problémem jako spíš zvětšení majetku. Muži jim dopřávali lepšího postavení, propustili je, ale nikdy z nich nemohli udělat svobodné občany.
Situaci těchto levobočků popisovali ve svých básních jak Martialis, tak Statius. Jednalo se s nimi jako se svobodnými muži, zdobili se šperky, ale nikdy nemohli obléci tógu svobodných mužů.
Otroci nemohli uzavírat manželství až do 3. století n. l., ale i předtím mohli žít v soužití s jiným otrokem, pokud to jejich pán dovolil, nebo pokud měl otrok důležitější funkci (např. správce), jeho majitel mu mohl přiřadit družku. Tyto vztahy nebyly manželstvím, ale konkubinátem, který definujeme jako polygamní vztahy mezi lidmi, kteří nemohli uzavřít manželství, ať už kvůli jinému postavení (svobodný muž a prostitutka), nebo postavení, které to nedovolovalo. Tyto vztahy byly velmi časté i u mužů, kteří se rozvedli nebo ovdověli a nechtěli se znovu ženit.
Nakonec Albucius Silius napsal v jedné své deklamaci: „Žádný člověk není od přírody ani svobodný, ani otrok. Sama náhoda následně poprášila bytosti těmito názvy.” A i když je to jen jeden citát a k myšlenkám zrušení otroctví to má zhruba stejně daleko jako průměrný student gymplu k přezouvání, tak si to dle mého názoru zasloužilo zaznít.
Eliška Neumannová