Dnešní text pokrývá zločiny spojené s římskou sexualitou.
Stuprum
Stuprum je jakýkoliv nedovolený sexuální poměr. Spadá pod něj cizoložství, incest, porušení sexuální nedotknutelnosti dětí. Tyto zločiny začaly být více postihované s novými zákony za vlády císaře Augusta, který se snažil obnovit morálku Říma a jeho reformy čelily hlavně na vyšší vrstvy. I když tyto zákony více stíhaly cizoložství a podporovaly porodnost například výměnou za občanství nebo větší osamostatnění, neměly příliš velký dopad.
Cizoložství
Za cizoložství se považoval pouze poměr vdané ženy, na věrnosti manželky byla postavena její čest matrony. Zločin byl ještě horší, pokud byl milenec nižšího původu. Manžel cizoložstvím své ženy utrpěl na cti, protože si ji nedokázal “ohlídat”. Za republiky nebylo cizoložství trestáno podle určitého zákona, ale cenzoři ho trestali každý podle svého. Na konci republiky je Řím silně ovlivněn dobytými územími (Řecko, orientální země) a cizoložství a jiné zločiny začínají být častější. V tuto chvíli přicházejí Augustovy reformy, které například dovolují otci manželky zabít svou dceru, pokud ji přistihne při cizoložství, a zabije i jejího milence. Další zpřísnění nastává až s příchodem křesťanství.
Plinius mladší píše o soudním zasedání a výslechu Gallitty, která “pošpinila svou i manželovu pověst, protože milovala centuriona”, tedy muže, který náležel do nižší třídy než je třída jezdců. Oba milenci následně zakusili tvrdost zákona: centurion byl degradován a vyhoštěn, manželka přišla o polovinu svého věna, o třetinu dalšího majetku a byla vypovězena na ostrov, kde byla nucena nosit togu kurtizán namísto stoly matron.
Incest
Pod pojmem incest máme dva významy: buď se jedná o sexuální vztah, manželství, mezi blízkými příbuznými, nebo sexuální poměr s kněžkou Vesty, která má dodržovat celibát. Incest byl nejhorší sexuální zločin a byl proti nejvyššímu nařízení bohů – fas. I tak se o něm ale básníci, spisovatelé a řečníci zmiňují poměrně často. Incest byl problém jak z důvodu narušení vztahů, které jsou nevyrovnané, tak z důvodu nepřehlednosti příbuzenských vztahů (sestra je zároveň teta…). Nevíme jestli v období kolem založení Říma byly sňatky endogamní – lidé se berou uvnitř rodiny nebo exogamní – lidé se berou mimo svou rodinu.
Máme ale záznamy o sňatcích bratranců a sestřenic. Třeba Marcus Antonius se oženil se svou sestřenicí Antonií. V rodinách se často brali příbuzní z ekonomických důvodů, tedy aby věno zůstalo v rodině. V císařských rodinách to bylo zase z důvodu, aby v rodině zůstala moc a císařský titul. Řím velmi dobře přijímal kultury zemí, jež si podmanil, takže nechal jiné kultury, ať si žijí podle svých pravidel. Makedonci a Egypťané se mohli oženit se sestrou, Peršané s matkou a Athéňané s nevlastní sestrou. Římané museli dodržovat římské zákony, ať byli v Římě, nebo v provincii.
Zakázané byly i takzvané incesty druhého typu zakazující sexuální poměr příbuzných se stejnou osobou, tedy například otec a syn nemohou sdílet stejnou dívku.
Kněžkami Vesty neboli vestálkami se budeme blíže zabývat v úryvku o mytologii, ale zde musíme zmínit, že pokud vestálka poruší celibát, bude pohřbena zaživa a její milenec popraven. Vestálky byly svým způsobem vyřazené ze společnosti a nebyly ani svobodné, ani propuštěnkyně, respektive byly někde mimo, a tudíž nebyly pro svobodné (ani jiné) muže dovolené, toto je ale jen jeden z důvodů jejich celibátu.
Eliška Neumannová