Dnes je to 80 let od chvíle, kdy byl ve věznici Plötzensee oběšen český odbojář a věrný člen Sokola Karel Nesnídal. Jemu se bude věnovat čtvrtý článek série V úctě, která má připomínat známé i méně známé hrdiny druhého českého odboje a prokázat jim úctu vzpomínkou na jejich památku.
Slovo Sokol nám už připomíná spíš dávnou historii. Všichni známe jméno Miroslava Tyrše, ale mnoho z nás netuší, jak velký význam měl Sokol při druhé světové válce. Členové Sokola byli totiž jednou z nejdůležitějších a nejaktivnějších složek protinacistického odboje. A mezi nimi byl i Karel Nesnídal, málo známý hrdina, který však prokázal velkou odvahu.
Kupředu, zpátky ni krok!
Karel Nesnídal se narodil 12. května roku 1913 v Plzni. Jeho otec Karel pracoval ve Škodových závodech a matka Anežka byla v domácnosti. Otec se ještě před první světovou válkou zúčastnil dlouhodobé stávky, která měla protestovat proti špatným podmínkám dělníků. Kvůli tomu dostal výpověď a novou práci sehnal až v daleké Olomouci, kam malý Karel chodil do měšťanské školy. Jelikož jeho otec byl věrný člen Sokola, Karel a jeho dvě sestry se do sokolské činnosti už odmala zapojovali. Z Karla vyrostlo nadané dítě. Mimo sport se věnoval hře na housle a rád zpíval. Zdědil i herecký talent po svém otci, který založil loutkoherecký spolek.
Ve dvacátých letech mohl otec zase pracovat ve Škodovce, ale místo sehnal až v Hradci Králové. Tam Karel vystudoval Obchodní akademii a přijal místo účetního v Jičíně ve velkoobchodě Karla Silbernstera, židovského podnikatele. Velice se spřátelil s jeho synem Ernstem. Dodnes se traduje historka o jeho příchodu do rodiny Silbernsterových. Když se jim přišel představit, řekl u dveří: „Dobrý den, já jsem Nesnídal.“ A Ernstova maminka, která neznala jeho příjmení, hned běžela do kuchyně připravit mu kávu a snídani. I přes jejich židovský původ se Karel s Ernstem scházel i za války, dokud nebyla celá rodina deportována do Osvětimi. Nikdo z nich se nevrátil.
V důstojnické škole, kam roku 1934 nastoupil, si vedl výborně a patřil mezi ty nejsnaživější. Začínající nacismus v Evropě nesl těžce. Už od malička byl jako Sokol vychovávaný k vlastenectví a tyto ideály předával i mladší generaci, když vedl v Jičíně i Hradci sokolský dorost. Byl připraven se zbraní v ruce bojovat za svobodu své vlasti, ale po podepsání Mnichovské dohody mu došlo, že si Čechoslováci musí pomoct sami jiným způsobem.
Ve stopách svého otce
Karel Nesnídal se ihned po německé okupaci přihlásil do sokolské odbojové skupiny v Hradci Králové, zvané Jitřenka. Jelikož zatčení odbojáři byli často jediní živitelé rodiny, jedním z jeho prvních úkolů bylo zajistit podporu rodinám zatčených. V roce se 1940 zúčastnil sokolského lyžařského kurzu v Beskydech, který byl ale jen krytím pro setkání sokolských odbojářů. Tam se setkal s mnoha dalšími odbojáři, se kterými později spolupracoval.
Po atentátu na Heydricha nastal v odboji velký chaos. Mnoho odbojářů čekalo každým dnem na zatčení a snažili se, aby dopady na jejich blízké byly co nejmenší. Karel byl po atentátu přeložen Agrární bankou, kde počas okupace pracoval, do Kroměříže. Rodině o tom řekl až den před odjezdem, aby pro ně nehrozilo takové nebezpečí. Jisté je, že jeho přesun do Kroměříže alespoň na chvíli posunul jeho zatčení. Matka ho za to ale dost kárala, protože na konci léta se měl oženit se svou snoubenkou a nechtěla, aby rodinu opustil. Sestra Jiřina vzpomíná, že Karel měl s otcem dlouhý rozhovor za zavřenými dveřmi. Měli spolu blízký vztah, byli si dost podobní – oba vlastenci, stejně politicky smýšlející. I tak mu ale Karel nic bližšího týkající se odbojové činnosti neřekl. Udělal dobře, protože při výsleších jeho rodina nemohla nic důležitého říct a nebyla tolik podezřívaná. V Kroměříži se Karel napojil na tamní skupinu organizace JINDRA, ale zanedlouho mu přišel povolávací rozkaz k totálnímu nasazení v Říši a odjel do zámečnické dílny ve Francii. Bohužel, odhalily ho výpovědi zatčených odbojářů, a tak byl 26. října 1942 zatčen a přesunut na hradecké gestapo. Cesta z Francie trvala skoro 24 hodin a pro Karla byla velice trýznivá. Je zřejmé, že jméno Karla Nesnídala se gestapo dozvědělo od některých zatčených Sokolů, kteří byli krutě vyslýcháni.
Karel se ke členství ve skupině JINDRA přiznal, mučení se však stejně jako jeho spolupracovníci nevyhnul a na gestapu strávil tři čtvrtě roku. I přes to všechnu vinu stáhnul na sebe, aby nedošlo k dalšímu zatýkání. Kvůli tomu byl jeho osud téměř jasný – byl předvolán k berlínskému soudu, kde se udělovaly nejhorší rozsudky. O Karlově charakteru svědčí i dopis od Stanislava Zemana, se kterým byl transportován do Berlína: „… Bylo nás v cele 11 Čechů. Tam jsem poznal šlechetnou duši Karlovu a jeho pevný charakter. V žalobě měl uvedenou velezradu, které se prý dopustil v organizaci Sokola a ve spojení s vysílačkou. Z jeho vyprávění jsem seznal, že vzal celou věc při vyšetřování na sebe, aby uchránil svoje kamarády před zatčením. Měl z toho radost, že se mu to podařilo a že nedošlo k dalšímu zatýkání. Přitom často vzpomínal na Vás, na svoji maminku a sestřičky a na slečnu Květu. Zpěvem a humorným vyprávěním nás všechny obveseloval a každého těšil, jak bylo třeba.“
Krvavé noci
Když Karel Nesnídal stanul 8. července 1943 před soudem, byl mu udělen trest smrti. Karel však o svůj život velmi stál, jak plyne ze žádosti o milost, kterou sám sepsal. Podpořili ho jeho nejbližší, ale soud jeho žádost neuznal a byl převezen do věznice Plötzensee. Karel se snažil trest smrti odsunout na co nejdelší dobu, ale jeho plán mu znemožnil spojenecký nálet na Berlín, který zasáhl i věznici. Nacisté rozhodli, že všechny odsouzené k trestu smrti je třeba ihned popravit. Tak bylo mezi 7. a 9. zářím roku 1943 v rámci ,,Krvavých nocí” popraveno kolem 300 lidí, mezi nimiž byl i Karel Nesnídal.
Zemřel s dalšími spoluvězni za velkého zmatku, popraven oběšením, které se ale podobalo spíš škrcení. Nacisté jim odepřeli i napsání posledního dopisu. Karel tak zemřel velmi zarmoucený, že způsobil své rodině velké potíže. Několik dnů po jeho popravě byla rodině doručena bolestivá zpráva. Vrátil se jim zpět z věznice balíček pro Karla, na kterém bylo červeně napsáno POPRAVEN.
Velkou úctu mu po smrti prokázal ve výše zmiňovaném dopise major Zeman, který napsal:
“ … Karel obětoval život za svobodu a lepší budoucnost našeho národa, a proto zůstane u nás všech, a zvláště u těch, kteří s ním pracovali v odboji, zapsán jako národní hrdina. Jeho čin bude příkladem všem dalším generacím!“
Anna Misarová
Zdroje:
Švecová Zborníková, Lenka: Ilegální skupina okolo Karla Nesnídala jako součást sokolského odboje v kraji Hradec Králové (diplomová práce)
Neznámí hrdinové: Zemřít vestoje (dokument ČT)
Veronika Zborníková, Vojtěch Chochola: Karel Nesnídal hrdina II. odboje (odkaz)