Na podzim minulého roku se mezi knižními novinkami objevil i nový román od hudebního publicisty Karla Veselého. Neodolal jsem a při první příležitosti jsem si ji vypůjčil z náchodské knihovny. A volba to nebyla věru špatná!
Tak trochu mystifikační název „Kov“ odkazuje na anglický výraz „Metal“. Na „metal“ jako hudební žánr, který je symbolem vzdoru a zvrácenosti. Zároveň „metal“ škálovaný od Antikrista po neprostupné úzkostné temno. Správný „metal“ spojuje lidi do vnitřně bezkonfliktní komunity. Nejsem sice odborníkem na hudbu, avšak při rešerších tohoto hudebního stylu pro účely splynutí s rovinou románu mě právě poslední fakt zaskočil. Metalová komunita je mnohem spojitější než rocková či v určitých aspektech ta hiphopová. Tuto překvapující reálii, která je mnohým lidem mimo metalovou komunitu neznámá, sdílel možná v tak trochu osvětovém nádechu i Veselý.
Krom této podle mě výrazné vůdčí myšlenky Kovu je samozřejmě odkazováno i na další neodmyslitelné součásti životního stylu metalisty, které jsou však v ději někdy na škodu zastřené syrovým popisem stavu vzbuzující emoce, avšak nesmiřující k přemítání čtenáře o smyslu jednání fanouška blacku. O to víc tento fakt zaráží, když jej konfrontuji se skutečností, že lyrické pasáže textu jsou napsány způsobem připodobňujícím kratičké úvahy – bohužel však nenachází východisko anebo závěr sestává v black metalové tezi „Temno pohltí vše…“.
Jinak bych nápad na dějovou linku vůbec nezahazoval, po přečtení a sumarizaci v jeden kompaktní celek jej shledávám jako zajímavý a nepředvídatelný. Příběh je totiž odvypravován napřeskáčku pomocí zásadních momentů v životě hlavního hrdiny, takže jedna kapitola se například odehrává v blízké budoucnosti a další v dávné minulosti. Tato velmi atypická kompozice, jež by na první pohled mohla někomu přijít nešikovná a zmatečná, se však pod vedením a uspořádáním Veselého mění v pestrou mozaiku, pro čtenáře poměrně srozumitelnou a uchopitelnou. Samozřejmě však s tím, že celý děj a hlavní myšlenky člověk pochopí na úplném konci po syntéze všech částí románu. Což byl nevšední cíl a i proto mě ono finální velkolepé sepnutí na závěr doslova skolilo. O Kovu se bez dočtení do konce nedá kriticky hovořit. Teprve pak dojde k nečekanému uvědomění veškerých skrytých poselství a příběh dostane konkrétní tvar.
Nechtěl bych nijak více rozebírat jednotlivé motivy děje (z důvodů uvedených výše vedoucích k řádnému prožitku). V naprosté jednoduchosti bych děj shrnul do slov „nezatratitelný život jednoho metalisty“. Větší rozvádění popisu příběhu v tomto ojedinělém případě nemá dle mého úsudku smysl, zvlášť, protože se jedná o v mnohých oblastech jen o abstraktní náčrt se sklony k subjektivnímu výkladu. V souvislosti s tímto poznatkem narážím na viditelný vliv existencionalismu, což v mých očích částečně vytváří vztah mezi metalovou hudbou a právě tímto směrem, nemyslím, že by Veselý záměrně pouze tuto knihu protkal existencionalistickými znaky, aniž by to korespondovalo s metalem.
Knihu bych asi nedokázal hodnotit jako celek, nýbrž jsem nucen hodnotit její různé aspekty. S nimi to je ale jako na horské dráze. Fyzický vzhled knihy (přebal, font) je opravdu kategorií sama pro sebe a ještě tak nerovnoměrnou. Font písma užitý na názvy kapitol vypadá velmi poutavě, soudobě. Avšak velmi nemetalisticky… To je úzce spojeno se zpracováním obálky, která mi tak trochu připomíná grafiku v Malování. Pozitivem, které z tohoto zdánlivého nedostatku plyne, je, že najednou kniha nabírá amatérskou až subkulturní pachuť odtrhávající čtenáře od mainstreamu k uzavření se do dimenze metalu.
U nás byla (a podle mě stále je) tato oblast v literatuře – tedy jakákoli umělecká próza s metalovou či obecněji hudební tematikou – hrubě opomíjená, tudíž s velkou slávou jsem nejen já Kov vítal. Jasně, existují i v české literatuře malovelké ostrovy hudební literatury, jenže jsou pro masy velmi odlehlé (snad kvůli podivnému předsudku, že autor i čtenář musí nutně chápat suchou hudební teorii – což právě nedocenitelně boří Veselý). Ale na druhou stranu se publikace tohoto subžánru díky tomu dostávají hlavně k lidem, kteří nekonzumují litery na objem, nýbrž na kvalitu obsahu či konceptů v knize obsažených. Každopádně, ať už inklinujete k prvnímu, druhému či jinému vlastnímu pohledu, zkuste Kov: i tam je mnoho způsobů, jak na vás zapůsobí – od znuděného zploštění po konvertování k black metalu. Jen si vybrat ten svůj…
Předem děkuji za všechny názory, tipy i jiné poznámky v komentářích.
Tobiáš „Revolta“ Mazura