Školní redakce našeho gymnázia dlouhodobě dostává skvělé příležitosti, jak své schopnosti dále rozvíjet. Jednu takovou možnost jsme dostali i nyní – zúčastnit se exkurze do redakce Seznamu v Praze. Byla bych hlupák, kdybych tuto skvělou nabídku nepřijala. Okamžitě jsem souhlasila, a to jsem ještě ani nevěděla, co všechno tam na mě čeká.
Středu 11. prosince jsem přivítala vstáváním v pět ráno, abych mohla v šest nastoupit do vlaku. Když se ale na něco těším, obětuji pro to vše. Stejně tak jsem obětovala svých 150 Kč, aby mi pak žádný průvodčí nepřišel ani zkontrolovat jízdenku. Do Prahy jsme dojeli, to se stalo prvním úspěchem. Přeplněným metrem jsme se dostali dokonce až na Anděl, kde nás učitelé obdařili chvílí volna.
Zanedlouho jsme hromadně dokráčeli do budovy redakce Seznamu. Už jen vchod na nás působil luxusně – bílé pruhy se stříbrnými řadami světel nahoře, dole, vlevo, vpravo, před námi i za námi. Vypadalo to jako nějaká iluze. I moje představa, že nám dovolí si odložit bundy a batohy, abychom se s nimi tři hodiny strávené v Seznamu netrmáceli, byla iluzí. Místo toho jsme skočili rovnou do rádia.
Obdivovali jsme profesionální monitory, mikrofony, sluchátka, odzvučení a další. Překvapilo mě, že tahle obří firma vlastní i dvě rádia. Ano, proto je také obří. Po hodině ve studiu jsme málem jeden po druhém odpadli vyčerpáním a horkem. Jinak se mi to samozřejmě velmi líbilo. Další části byly o hodně lepší, setkali jsme se s profesionálními novináři, kteří nás seznámili s náplní své práce. Na moment jsme zahlédli i televizní studio. Velmi mě fascinovaly složité kamery. Přes kanceláře jsme prošli až k inspirujícímu Slovákovi, který nám připravil další a poslední zábavnou část, a sice kvíz Kahoot. Rozhodovali jsme o nepravdivých výrocích, jestli se blíží spíše dezinformacím, nebo hoaxům, a plnili další úkoly. První tři vítězná místa si domů odnesla cukroví. Vsadím se, že dokud jsem ho ještě držela v ruce po předání, chutnalo lépe, než když jsem ho domů přivezla v prášku. A tím skončilo naše dobrodružství v Seznamu (nikoli celá exkurze).
S kamarádkou jsme padaly hlady. Shodly jsme se na návštěvě bageterie a koupily si zde krabici pro dva. V našem případě spíše pro dvě. Pochutnaly jsme si tedy na různorodých bagetkách s hranolkami. Díky tomu, jak moc byly delikátní, jsem se utvrdila, že další den už oběd v jídelně jíst nebudu (stejně musím). Dokonce nám zbyl čas i na průzkum obchodů s předvánočním zbožím. A nakonec jsme se s Prahou rozloučily horkou kávou.
Domů jsme dojeli až večer, zato v pořádku. Únavu jsme poznali už ve vlaku, za ten výlet to ale stálo. Budova redakce Seznamu byla asi ta nejmodernější a nejobstarávanější budova, kterou jsem za celý svůj život spatřila. Náplň exkurze a vše, co nám „seznamáčtí“ zaměstnanci poskytli, byla však ještě luxusnější než celá budova. Přála bych všem novinářským nadšencům, aby mohli někdy mít stejné štěstí jako my a vidět to samé. Rozloučím se větou z úst novináře Petra Juny: „Buďte zvědaví.“ Takže zvědavosti zdar!
Vlasta Suchá