„To židovské je mladá dívka, doufejme nemocná jen málo. Zjev obyčejný a zjev úžasný. Ne Židovka a ne Nežidovka, zvláště ne Nežidovka, ne Němka, ne Neněmka, zamilovaná do kina, operet a komedií, do pudru a závojů, majitelka nevyčerpatelného a nezadržitelného množství nejdrzejších žargonových výrazů, vcelku velmi nevědomá, víc veselá než smutná – tak taková asi je. Jestliže bych měl přesně opsat její národní příslušnost, musel bych říci, že patří k národu kontoristek. A přitom je srdnatá, čestná, na sebe vůbec nemyslí – tak velké vlastnosti v jednom stvoření, které tělesně zajisté není bez krásy, ale tak nicotné, jako dejme tomu muška, jež letí do světla mé lampy. Tím i jinak podobná slečně Blochové, na kterou si možná vzpomeneš s nelibostí. Mohl bys mi pro ni půjčit Třetí fázi sionismu nebo něco jiného, co uznáš za vhodné? Nebude tomu rozumět, nebude ji to zajímat, já ji k tomu nebudu nutit – ale přece jen…“
Franz Kafka v dopise Maxi Brodovi, 8/11/1919
Během let 1919 – 1923 F. Kafka pobýval v Želízích, oblíbeném letovisku a sanatorním městečku poblíž Prahy, kde se léčil s tuberkulózou. Seznámil se zde s Julií Wohryzkovou, se kterou se nedlouho poté zasnoubil. Pocházela z pražské židovské rodiny obchodníka a správce synagogní pokladny Eduarda Wohryzka. J. Wohryzek vystudovala obchodní školu a pracovala jako sekretářka a úřednice. Později vystoupala až na pozici prokuristky.
Dnes ji můžeme vnímat jako takovou “předehru” pro pozdější vztah s Milenou Jesenskou, jelikož Kafkův vztah s Julií trval pouze něco málo přes rok a půl. Osobně spolu strávili jen několik málo týdnů a nedochovala se téměř žádná korespondence týkající se jejich vztahu, natož dopisy posílané mezi nimi.
F. Kafka byl zřejmě uchvácen hlavně její bezprostředností, půvabem a nenápadností. Zasnoubili se ještě koncem roku 1919, což vedlo k hádkám a bouřlivým dopisům mezi F. Kafkou a jeho otcem. Dívka z bezvýznamné rodiny se jeho otci nezamlouvala a dokonce svého syna přesvědčoval, že “libovolnou ženskou si má hledat v bordelu, a jestliže neví, jak se to dělá, otec tam půjde s ním.”
Ke skutečnému sblížení však nedošlo v Želízích. Když se však vrátili do Prahy, vytvořil se mezi nimi intenzivní vztah a prožili spolu několik měsíců šťastného života v Praze a okolí. Kafka v té době téměř nepsal a zdá se, že tím ani příliš netrpěl. V této době vznikla díla spíše menšího formátu a nedostala se jim velká popularita.
Vztah k Julii byl nekomplikovaně radostný i fyzicky. Byla tu, podobně jako předtím v Želízech, kde si psali na lístečcích, komunikace písemná. F. Kafka na ni záhy velmi naléhal, aby si ho vzala. Ke kritickém okamžiku došlo na konci roku 1919, kdy si Kafka již našel byt v pražských Vršovicích a bylo stanoveno datum svatby. Poslal notářsky ověřený dopis Juliině provdané sestře Käthe Nettel, ve kterém popisoval, jak poznal Julii Wohryzek. a co vedlo k přerušení zasnoubení. Jako jedno z možných řešení navrhl, aby pokračovali ve vztahu, aniž by se vzali. Julie Wohryzek však byla k Franzovi silně připoutána, což trvalo až do konce roku 1920, kdy F. Kafka otevřeně navázal kontakt s Milenou Jesenskou. Po tomto zjištění se natrvalo rozešli.
V roce 1921 se Julie Wohryzek provdala za Josefa Wernera, vedoucího pobočky jedné pražské banky a její život se začal ubírat úplně jiným směrem. Dožila se druhé světové války a byla internována nacisty v roce 1943. Poté byla deportována do Osvětimi, kde na podzim roku 1944 zemřela.
Nikola Matějů
Zdroje:
https://www.libechov.cz/file.php?nid=856&oid=2677655#:~:text=2
https://www.bubinekrevolveru.cz/zena-nebo-psani-iii
https://www.lidovky.cz/domov/neznamy-dopis-franze-kafky.A080426_000118_ln_noviny_sko