Tento článek pojednává o knize s explicitním vyjádřením podoby groomingu a sexuálního zneužívání dítěte. Na několika místech jsem umístil i ukázky přímo z knihy, které zvláště u citlivějších osob mohou vyvolat nepříjemné pocity až nevolnosti.
Jen málo knih, které čtu, ve mně krom psychického způsobí i vjem fyzický. Jsou to většinou texty velmi osobní, z nichž je cítit samovypovídající autorova zkušenost. Poslední Vánoce jsem přesně toto zažil s Nicol Hochholczerovou.
O tom všem bych mohla napsat, ale nenapíšu, protože na literární soutěži nám řekli, že psát o šikaně není moc originální, že o tom píše každý, takže o tom nepíšu, a ještě mi jeden porotce řekl, jednou jsem četl knihu, která začínala větou Ráno jsem vstala a uřízla jsem si ruce, přesně tak na mě působila tvoje povídka.
Svůj debut vydala již před 3 lety. Do širších českých literárních okruhů však tento text pronikl až minulý rok díky vydání v češtině u brněnského Hostu. Obálka knížky na rozdíl od slovenského originálu nekonfrontuje čtenáře až s takovou bezprostředností; přebal českého vydání tak trochu syrovost zakrývá doslova pod maskou. O to větší facku pak při čtení dostanete.
Sexuální vztah dvanáctileté Terezy a padesátiletého lektora výtvarného kroužku Ivana. Zapadlé město kdesi na středním Slovensku, beztvará šeď. Propadání, pojídání, zajídání, zajíkání, nechutno. Vypravěčka svým poetickým jazykem prochází vzpomínkami z období dospívání, které jsou až moc reálné, protože „….si všechno pamatuje, i svoje křtiny“. To všechno, co Tereza s Ivanem dělala; to nic, které je okolo vás; ta beznaděj, v níž hlavní postava plave.
Říkáš Můžeme být spolu, ale jen na chvilku, nikdo se o tom nesmí dozvědět, ale na chvilku můžeme. A taky Budeme spolu už navždy, navždy tě budu milovat. A ještě Nečekal jsem, že budeš umět tak pěkně líbat.
Četba je opravdovým traumatizujícím zážitkem, umocňovaných otevřeností, bezvýchodností, strohostí a vědomím, že se jedná o autofikci. Ale přesně proto by si to měl každý přečíst. Není to další upatlaný pseudoromán pod vánoční stromek, je to alarmující příběh ze Slovenska, je to popis jednoho zničeného života. O to hůř, že takových tragédií jsou v reálném čase okolo nás miliony. *hučení v hlavě*
Zároveň se nejedná o normalizovaný prozaický text, je spíš členěn do kratších celků, dá se říct oddílů s jednotlivými záblesky paměti. Ve čtenáři se tak kupí čím dál víc nevolnosti, roztržení, emočních hnutí. Sám jsem přečetl jen český překlad, především z toho důvodu, že si jej lze vypůjčit jako e-výpůjčku i u nás v Náchodě. Pro fajnšmekry se víc nabízí originál ve slovenštině, ale to už je na výběru každého. Je to tak na jeden dva zimní večery.
Druhý den mi řekneš Ty můj malý Hemingwayi, ty píšeš tak úžasně, že tvým textům nikdo nerozumí! A přitom už nepíšu, jenom roztahuju nohy.
Velmi specifickým se pro tuto knihu stává promítání traumatických zážitků do surreálných „gastrotělesných obrazů“. Ivanova tlačenka, olizování omítky, krájení Terezina ovoce jazykem… Jestli se vám nezvedá žaludek už teď, tak to jen proto, že vám není znám pravý význam těchto spojení. Ke knize však patří i hudba. Vypravěčka je stylizovaná do blackmetalistky; černé triko, náušnice jako satanské kříže, řetěz, nahrávky vypálené na cédéčku. Při psaní této recenze mi však v uších zněly trochu jiné tóny, stejně temné a beznadějné. Písně od The Cure z raných osmdesátek totiž disponují právě takovou černotou uvnitř tunelu bez světla na konci, jakou má situace Terezy.
Můj pokoj se nedá sníst. Nedá se s mlaskáním rozkousat a potom vyšťourat jazykem ze zubů, nedá se obrátit naruby a zaštupovat, můj pokoj se neumí předklonit a vystrčit zadek, aby mu nakonec uřízli hlavu, a já tu sedím a v tom pokoji, který je můj, se nedá dělat nic. Sice se z něj dá vyjít ven, jenže za kým, když ne za tebou?
Kdo vlastně způsobil, že se vytvořil takový nerovný vztah učitele v kroužku a náctileté holky? Může za to pouze Ivan, perverzní člověk a pedofil, anebo za to může i systém, který nejenže toto vše umožnil, ale nechal to probíhat po šest let? Autorka se postupně snaží hledat ty klíčové momenty, které zvrhlý vztah gradovaly do nechutných zážitků. Neslyšíme od ní přímé obvinění Ivana (to je na každém čtenáři zvlášť), nýbrž se vrší důkazy, které jeho vinu usvědčují. Nemůžu se však zároveň z textu zbavit pocitu, že to je tragédie, za kterou může systém. Systém, to jsou spolu komunikující lidé, kteří si však vzájemně nedokážou pomoci – stejně jako Tereza a její rodiče. Systém, ten hýbe naším vnímáním a legitimizuje i nechutné činy, protože “to přece mohla ukončit sama”. Systém brzd a protivah, příliš neobratných, aby ochránily všechny jedince. Systém učitelů, lektorů a vedoucích, kteří mají ve svých řadách i Ivany a nedokážeme je včas rozpoznat. Systém, jenž zodpovědnost ukládá každému svému prvku zvlášť v nerovné míře. Systém, který všichni budujeme, aby nás ničil, ubíjel nebo znásilňoval jako Ivan.
Vsáňkuj do mě, vždyť to je směšný! Miláčku, ty mě tak vzrušuješ, já se hned udělám, a snad nechceš být těhotná, že ne, miláčku?
Tato kniha se tak zařazuje po boku dalších výrazných beletristických děl vydaných v roce 2023 vedle např. Těl Vlasákové nebo Torčíkovy Rozložíš paměť. Ano, jedná se jen o český překlad, avšak mám dojem, že především z tohoto důvodu se tato kniha právě dostala k nám, laickému tuzemskému publiku a pronikla tak mnohem hlouběji než vliv slovenského vydání. Závěrem bych své pocity a dojmy z tohoto textu shrnul do jednoho neodbytného apelu se prosebným gestem k sivému lednovému nebi: Přečtěte si to.
I přesto, že čtenář musí trpět společně s Terezou, tato kniha otevírá žhavé aktuální téma, které se týká nás všech i tady v našem česko-polském koutu. Ať už chodíš do primy nebo oktávy, měly by tvé oči tuto knihu spatřit. A mluvte o tom. O to víc, když jen za minulý rok bylo Policií ČR evidováno 260 případů (kyber)groomingu*. Těžko odhadovat, kolik případů je neodhalených a kolik jich nadále probíhá. Každopádně: vývoj je zřejmý – jen v průběhu loňského roku počet případů zcela zjevně rostl. Vyhlídky nejsou tedy dobré. Na Hochholczerové Slovensku zrovna tak, nová vláda má trochu jiné priority. Ale to je zas jiný příběh.
Kdo si čte, zlobí.
Tobiáš Mazura
Autor je propálený (nikoli však vyhořelý) čtenář.
*V české legislativě dosud není jednoznačně definován grooming, nejčastěji se policie při protokolování takového jednání odvolává na § 193b trestního zákoníku (Navazování nedovolených kontaktů s dítětem). Běžně se však také využívají § 192, 193 (Dětská pornografie a zneužití dítěte k ní; za rok 2023 evidovány jednotky tisíc případů) anebo § 186 (Sexuální nátlak; za rok 2023 evidovány nižší stovky případů).
Palec, jako vždy!