Nenechte se mýlit názvem, tento článek nebude o doporučení nechat se testovat mamografem (byť po věku 45 let doporučuji se tam stavit). Nýbrž bude až po okraj naplněn otázkou krásy.
Právě onu, nedosažitelnou až zidealizovanou, si vložily pod mikroskop studentky z gymnázia na Zatlance (Julie Satranská, Agáta Mančusková a Izabela Marina Mahon). V rámci soutěže Máš umělecké střevo? jež nesla téma Idol, vytvořily kvarteto, které by nemělo chybět v žádné sbírce deskových her. Rozhodly se totiž jít proti vágním tématům sebelásky a vydaly se vstříc tabu zákoutím… V balíčku karet najdete kategorie (špíčky, prsa, chlupy…), které postupně sbíráte a když jsou kompletní, můžete je před sebe vyložit a cítit hrdost za jejich získání.
V nápadu holek se mi líbí paradox průběhu celé hry. Ať už jde o samotné pokládání otázek, kdy se ostatních ptáme na jejich tělesné vlastnosti (Máš druhou bradu?), anebo když toužíme po tom získat právě tu vlastnost, která v realitě může být vnímána jako odpudivá. Vyvolává to ve mně otázky. Proč když získám celou kategorii z kvarteta v reálném životě necítím stejnou hrdost, jako když karty posbírám během hry?
Ideál krásy je něco neuchopitelného, komplexního, proměnlivého a vlastně neexistujícího. Stačí vyrazit za hranice (ať už ty zeměpisné anebo vlastní komfortní zóny) a zjistíme, že její podoba se proměnila, stala se jinou. Přesto to je ale síla, které dokáže hýbat světem (vezměte si Helenu a Parida ku příkladu…), která určuje naši pohodu. Může se stát strachem, stejně jednoduše jako se může stát předností…
Chtěla bych Vás proto tímto článkem vyzvat k tomu nehledět na vaše karty s odporem, ale s pochopením, že nejde o nedostatky, chyby, nýbrž o možnost k výhře… (metafora alert)
Johana Klimešová
Zdroje: