V dnešní hektické době je dobré se občas uklidnit a vnímat okolí trochu jinak, s nadhledem. Myslím, že adventní doba, kterou právě prožíváme, je k tomu naprosto ideální. Zavřete oči a zbavte se na chvíli starostí běžného světa. Cítíte to očekávání, vůni smrčků, jedliček a chvojí? Po chvíli otevřete oči a podívejte se kolem sebe. Vidíte všudypřítomná světýlka a davy spěchajících lidí? Jestli ano, znamená to jediné, blíží se Vánoce!
Někteří se možná zděsí, že to není možné, ale nic s tím nenadělají. Mně osobně Vánoce přijdou jako ideální příležitost k propojování lidí, všichni mají k sobě trochu blíže. Mnoho věřících, ale i nevěřících lidí čtyři týdny před Vánoci plete adventní věnce a zdobí je čtyřmi svíčkami. Rozsvítí první, druhou, až najednou jsou zažehnuté všechny čtyři a slavíme narození malého Ježíška. Nad Betlémem svítí hvězda a andělé zvěstují pastýřům jeho příchod. Kdo by ten příběh neznal…
Já osobně miluji cukroví. Už odmala znám vůně perníčků, vanilkových rohlíčků či medvědích pracen. Když to cítím, přichází na mě velké pokušení, abych dokázal vydržet s ochutnáváním opravdu až na Štědrý den. Neznám nikoho, kdo by ho neměl. Každý těch pár druhů upeče nebo si je koupí. Když už jsme u těch chutí a vůní (ne že bych chtěl ochutnávat jehličí ze smrčku), vzpomněl jsem si na vánoční stromeček. Vlastně je nespravedlivé, že ve všech obchodech a na náměstí už jsou svítící stromky a všelijaké ozdůbky, ale doma se zdobí stromeček až den před Vánoci.
Čím jsem starší, tím více cítím, že je občas dobré si sednout doma do tepla (protože venku je větší a větší zima, ale ne a ne sněžit) a pustit si nějakou klasickou vánoční pohádku, vrátit se zpět do bezstarostných dětských let a s napětím očekávat, jestli princ Popelku najde či ne, i přesto, že všichni dobře víme, jak to dopadne.
Vánoce obecně znamenají klid a pohodu. I když ještě o Štědrém dni zabíjíme kapry (což moc mírumilovné není) nebo se hádáme, kdo sní kolik bramborového salátu. Myslím si však, že výsledný efekt je u každého stejný: „ A zase jsou ty Vánoce, konečně máme chvíli klidu”. I když jsem už slyšel historky, jak vzplál stromeček, nebo někdo spolkl rybí kost… nedej Bože oboje najednou…
Vánoce mám rád a už se na ně těším, i když dobrovolně přiznávám (ke zlosti a smutku některých jedinců), že ještě nemám nakoupené všechny dárky. Takže: „Veselé Vánoce!”
Jakub Váňa