Úvod
Všichni ho známe a všichni jsme ho viděli. Obraz, který v nás může vzbuzovat obdiv k expresivnímu umění, ale také úzkost nebo strach. Výkřik jako symbol se dostal až tak daleko, že se jím inspirovalo i Emoji. 😱 Nejznámější dílo norského umělce Edvarda Muncha je i přes svou “jednoduchou” kompozici často chápáno špatně. Opravdu postava na obraze křičí nebo si jen zacpává uši před oním výkřikem?
Storytime Edvarda Muncha
Jak to tak u umělců chodí, Munch měl v životě fakt pech. Jeho život byl slaďoučký jako cukrová vata, dokud mu v pěti letech nezemřela jeho matka na tuberkulózu a tak se výchovy malého Edvarda a jeho sourozenců ujala jejich milovaná tetička. Matku však pár let poté následovala i Edvardova starší sestra. Malý Edík tou dobou trpící častými svalovými horečkami se se situací snažil vyrovnat pomocí malby.
Po studiu na škole Julia Middelthuna se sčuchnul s partou “Kristiánských bohémů”, kteří se snažili šokovat společnost.
“Řádění šílence!” Tak nazvali kritici první krůčky našeho nadaného umělce. Je nám tedy asi jasné, že Muncha asi lidi moc nežrali…Příkladem největší kontroverze je např. obraz Den poté, který vyobrazuje dívku, která se zřejmě večer před tím totálně sundala a teď prožívá velmi nepříjemné chvíle. Ale i špatná reklama je reklama a tak Munch začal stoupat na žebříčku slávy čím dál tím výš.
Začalo to ale smrdět štěstím a tak Munchovi zemřel otec a následně ještě bratr. Po další traumatické události se Munch uzavřel do sebe a pracoval na cyklu Láska obsahující obrazy Hlas, Polibek, Vampýr, Madona, Melancholie a hlavně Výkřik.
Munch se rázem stal docela slavným, ale také velmi závislým na alkoholu.
Long story short. Po záchvatech násilnictví a silných depresích se přesunul do léčebny, kde strávil 8 měsíců. Po návratu dál pilně pracoval i přes smrt jeho poslední blízké osoby tetičky Karen. Nakonec byl jmenován rytířem Řádu svatého Olava, avšak jeho díla byla krátce poté zabavena nacisty. Tak nakonec úplně sám umírá na zápal plic kvůli prochladnutí v ateliéru.
AAAAAA aneb jak to teda je s Výkřikem?
I přes to, jak se zdá obraz neskutečný, je to portrét opravdové události a to procházky se dvěma přáteli, kdy bylo prý nebe opravdu takto dramaticky rudé.
Nejčastější mystifikací díla je ona křičící osoba, která se však pouze “diví” a zakrývá si uši před neúnosným řevem přírody. Munch tímto výrazem reaguje na svou stávající životní situaci.
Výkřik, který známe, má ještě další variace. Jen toto dílo bylo však již dvakrát odcizeno.
Další pikantností je, že most, na kterém Munch stojí, je také znám jako most sebevrahů. Je to snad další narážka na jeho nešťastný život?
Neurobioložka z Harvardu Margaret Livingston provedla studii na makacích, která ukazuje, že mozek primátů reaguje víc na výrazy, které jsou přehnané, jako je ten na obraze. Jsme tedy k danému obrazu více “biologicky” přitahováni?
Poslední třešničkou je, že Výkřikem se inspiroval i Wes Craven, který podle něj udělal masku zabijáka z filmu Scream.
Doufám, že jste rádi nahlédli pod štětce slavného obrazu a že jste se dozvěděli něco nového. Budu se na Vás těšit u příštího vydání s dalšími pikantnostmi o slavných dílech.
Karolína Maněnová