Rozdíl, který můžeme vidět oproti většině náboženství, je ten, že římské polyteistické náboženství nezasahovalo do zákonů státu. Zákony byly založené na morálce náboženství, ale přímo se jím neřídilo.
Před náboženstvím je ale třeba zmínit někdy i magický význam falusu, tedy symbolu penisu. Falus byl symbol mužské autority, nástroj k proniknutí a dominance, záruka plodnosti nebo ochranný prostředek a jeho vyobrazení se objevovalo na bule, která ochraňovala svobodné děti. Vyobrazení penisu jsou i na posvátných předmětech kultu vesty, i když jeho kněžky musely dodržovat celibát, takže nebyl přímo spjatý se sexem.
Římská kultura se hodně odkazuje na mýty a hlavně na mýty o založení Říma, které jsou z pohledu sexuality spojené hlavně s násilím, které můžeme skvěle vidět například v mýtu o únosu Sabinek, které byly uneseny prvními mužskými obyvateli Říma z okolního království, když potřebovali manželky.
Další příběh je Lukrécie, která nepřímo zapříčinila revoluci a vznik republiky. Lukrécie totiž hostila syna krále Tarquinia Superba a ten ji donutil k sexu vyhrožováním smrtí. Lukrécie se velmi zdráhala a po znásilnění se, aby nepřinesla hanbu svému muži, zabila. Příběh se rozšířil a naplnil společnost nelibostí vůči králi, ten byl vyhnán a na místo konzula (dva nejvyšší úředníci v římské republice) byl dosazen Lukréciin manžel Lucius Tarquinius Collatinus. Z této ženy se stal symbolem čistoty a vzor římské ženy.
Římské náboženství se dělí na jednotlivé kulty, které uctívají jednotlivé bohy a mají různé rituály a jsou zaměřené na různé skupiny vyznavačů. Duben je zasvěcen Venuši, bohyni lásky a plodnosti a první duben byl speciálně zasvěcen matronám, v dubnu měly svátek i jiné ženy a bohyně jako například Iris, která je patronka prostitutek a jejíž svátek se slavil 24. dubna. Následující den mají zase svátek mužští prostituti.
Juvenalis v jedné ze svých her kritizuje slavnost jednoho kultu, která se promění v nevázané orgie: “Nuže, je to jako neodolatelná touha, jež nesnese odkladu, je to samičí pud, je to nekonečný povyk deroucí se ze samého nitra jeskyně: ‘Napříště nechť jsou muži připuštěni!’ Spí-li milenec, mladíka přivolá a přikáže mu plášť odložit a déle neotálet. Není-li po ruce, zavděk vezme otroky. Vidina otroků rozplyne-li se, tu nosič vody přispěchá. A když ten k nalezení není a mužů poskrovnu, pranic nemešká a svěří své hýždě údu osla.”
Některé kulty mohou připomínat dnešní sekty. Bakchický kult neboli Bakchanálie, který fungoval až do roku 186 př.n.l. bez vědomí veřejnosti a dokonce i senátu. Součástí rituálů tohoto kultu byly i orgie, kde se znásilňovali mladí muži do dvaceti let a údajně kult vedly ženy. Když se zjistilo, co se na těchto orgiích děje, tak byly zavedeny restrikce a bylo odsouzeno 7000 spiklenců.
V dramatu a v literatuře se často objevuje postava čarodějnice. Tato postava byla vždy záporná, nevázaná žena, která jednala jen na základě jejích pudů a touhy, která byla často pouze sexuální. Čarodějnice představovala kritiku žen, které sexuálně žily nevázaně a neřídily se tehdejšími normami a zákony. Tyto postavy také měly nadpřirozené schopnosti nebo alespoň znalost v míchání lektvarů, aby se schopnostmi ukojit své potřeby mohly vyrovnat mužům.
ROMANS: Hey ladies, wanna take this party back to our place?
SABINE WOMEN: Um, no thank you.
ROMANS: Is this a ‘no means yes’ situation? Because that’s the vibe we’re getting.
SABINE: No. We do not want to party with you, or hold your hands, or be your wives. Please go away now.
ROMANS: You know, that sounds like a YES to us.
Eliška Neumannová