Lékařství je asi můj nejoblíbenější úryvek. Doteď jsme řešili trable a výhody různých sociálních skupin, které měly různá pravidla, nad kterými se nejen v senátu dlouze debatovalo, a zároveň jste od lékaře s vážnou tváří mohli slyšet, že děloha je vlastně zvíře uvnitř těla. Děloze se tehdy říkalo vulva a tento název se poprvé objevil v prvním století našeho letopočtu ve spise o zemědělství. Význam, který má dnes, tedy vnější pohlavní orgány ženy, získalo toto slovo až později. Pokud žena neměla delší dobu sex (například rozvedená žena nebo vdova), tak se její děloha mohla začít pohybovat po těle a zastavit se třeba u jater nebo v krku, kde poté mohla způsobovat hysterii. Martialis v Epigramech léčbu hysterie popisuje: “Svému choti starému svěří se Léda se svou hysterií a posteskne si, že potřebou její je oddat se slastem tělesným, v nářku a pláči však zříká se chtíče, mužovo zdraví větší cenu má a ona raději zemře. Choť její ji v žití mladistvém podpoří a svolí, nechť jiní vykonají, co v jeho silách není. Bez meškání lékaři přicházejí, pryč se odeberou ženy lékařky, a nohy jdou od sebe. Oh! Prokletý lék!”
Lékaři v této době neměli znalost ženského cyklu, takže nevěděli, kdy jsou plodné dny a jak souvisí s menstruací. I proto se tady názory lékařů rozcházejí, buď byl pro početí vhodný sex při nebo po menstruaci. Někteří lékaři zase nedoporučovali sex při menstruaci s ohledem na zdraví muže, neboť se usuzovalo, že menstruace očišťuje dělohu. Někteří lékaři se také domnívali, že je třeba ženského orgasmu pro početí.
Afrodiziaka nebyla určená počestným ženám, ale máme na ně hodně receptů a procedur, z nichž některá byla zaměřená na ženy, jiná na muže, jiná na podpoření, ale i na potlačení erekce nebo třeba zvýšení touhy. Plinius starší radí ženám ingredience na rozproudění pohlavního styku: kančí žluč, vepřový morek, oslí lůj smíchaný se sádlem z housera, mok, který vyteče z kobyly po výskoku, hřebčí varlata, vysušená a rozdrcená v nápoji, pravé oslí varle naložené ve vhodném množství vína nebo připnuté k náramku či oslí pěna uzavřená do stříbrného medailonku. Pilinius také dodává, že Salpé, porodní bába, doporučuje mužům na podpoření touhy potřít si úd vroucím olejem, do kterého byl sedmkrát ponořen oslí úd.
Pohlavní nemoci tehdy sice znali ale neměli na ně lék. Mužské zdraví je úměrné množství sexu, protože muž při sexu přichází o životní sílu, a pokud muž plešatí, tak začal se sexuálním životem příliš brzy,
Dle lékařství se sperma nachází v krvi a u chlapců se nemůže dostat do genitálií kvůli úzkým žilám, které se musí teprve rozšířit. I protože se sperma nachází v krvi, tak manželky nesmí mít více sexuálních partnerů, protože by se jejich sperma v její krvi smíchalo a její potomci by nebyli zcela jejího manžela. Při styku je také za jeho úspěšnost a početí odpovědná žena.
Lidé v této době mívají jedno až tři děti, ale polovina dětí zemře před pátým rokem a třetina před prvním. Ženy umíraly při porodu asi v 5-10 procentech případů, což je asi 160krát více než dnes u nás.
Antikoncepce začala být běžná koncem republiky a používá se buď kus bavlny zavedený v pochvě a napuštěný v oleji, který má rozpustit sperma, nebo se pochva vyplachuje vodou. Soranos napsal asi 60 způsobů, jak nepočít a v jednom píše: “Na vrcholu pohlavního styku, ve chvíli, kdy je muž těsně před ejakulací, doporučuje ženám, aby zadržely dech a lehce se stáhly, aby semeno neproniklo příliš hluboko do dělohy. Následně má žena hned vstát, podřepnout, vyvolat kýchnutí a pečlivě umýt pochvu, popřípadě se napít studené vody”. Potraty byly taky běžné a používali se různé lektvary třeba z pelyňku nebo projímavé látky a také byla možnost nebezpečného chirurgického zákroku. Potrat nebyl vražda, ale spíše mužova ztráta na majetku, tedy že ho o něj žena připravila. Antikoncepce i potratové techniky byly v rukou žen a předávaly si je mezi sebou, což se nelíbilo mužům, protože nad tím neměli kontrolu. Pokud se dítě narodilo, ale rodiče (muž) ho nechtěli, často z ekonomických důvodů, tak ho mohli odložit na určená místa.
Eliška Neumannová
