Už od začátku prváku na střední škole příliš často slýcháme různé narážky na maturitní zkoušku, a to nejen od učitelů. Není to pro nás zřejmě nic nového, protože stejně tomu bylo i na základní škole, kde každý dokola omílal přijímačky a hrozil nám, že s tímhle přístupem se nikdy na žádnou střední školu nedostaneme.
S maturitou to není o moc jiné. Změnil se jen typ zkoušky. Řekněme, že každý učitel své proslovy na téma maturita pojímá jinak, avšak jednu věc mají všechny společnou: nejde o žádnou brnkačku. Nikdo ji nemůže mít zadarmo. S čímž se samozřejmě nedá nesouhlasit. Problémem je, že někteří vytahují právě tyto poznámky jako nástroj pro výhružku.
„Nepočítej, že s tímhle přístupem uděláš maturitu. Tam se s tebou nikdo mazat nebude. Já tě k ní taky nemusím ani pustit. Bez matury se nedostaneš na vysokou školu, na kterou bys chtěl/a. Tví spolužáci už budou úplně někde jinde, zatímco ty se budeš přes léto mořit učením, abychom se tu na podzim zase setkali.“
Přístup ale v podstatě nic neznamená. Pokud nemám z nějakého předmětu dobré známky, nemusí se to nutně rovnat tomu, že jsem v něm špatná. Třeba mi jen nevyhovuje styl výuky, který používá ten či onen vyučující, forma testů nebo zkoušení. To je zcela individuální. Pro někoho je přesně tohle to pravé, co funguje a pro druhého naopak problém. Stále ale ty znalosti můžu mít, pokud mě to zajímá. Získám si je, ovšem nakonec mě od dalšího putování v rámci oboru odradí slova někoho, kdo vnímá jen mé výsledky ve škole, neaktivitu a špatné známky. Automaticky počítá s mým neúspěchem a to je první problém z mnoha.
Jsou to známé fráze, které na některé studenty dost dopadají a většinou přesně na ty, vůči nimž nejsou mířeny. Mnohem víc pak nad celou věcí spekulují a začnou pochybovat. Pochybují tedy dokonce i ti, kteří od toho daného učitele mají dobré známky. Přichází vlna stresu, která by vůbec nemusela být tak velká. Alespoň já mám ten pocit. Tím, že jsem ve čtvrťáku a obklopuje mě spousta lidí, co se maturity vážně bojí – dlouhodobě jsou vynervovaní – musela jsem se zamyslet, jestli je pro nás maturita strašákem sama o sobě, nebo se jím stala právě kvůli jejímu neustálému připomínání.
Do jisté míry samozřejmě obojí. Je přirozené být před každou větší zkouškou nervózní, ovšem není nutné, abychom z ní měli hrůzu. A právě tu naše okolí, často nevědomky, vyvolává. Podle mě k tomu však není nějaký zásadní důvod – tím nechci říct, že bych sama neměla z maturity respekt. Nemyslím si, že je to něco jednoduchého, ale na druhou stranu vnímám, že se to dá zvládnout, pokud se na to úplně nevykašlete. Když se nad obsahem maturitní zkoušky objektivně zamyslíme bez děsivých scénářů, které slýcháme, není to až tak hororové. Nejde o malé množství znalostí, ale když má člověk materiály, z nichž může čerpat a věnuje alespoň nějaký čas přípravě, tak proleze.
Navíc zkoušející jsou přece taky jen lidé, které potkáváme denně na chodbách i ve třídě. Známe je ze školy a i u maturity to budou stále oni, nezmění se v někoho jiného, přestože sami občas naznačí opak.
Osobně jsem měla jedno období, kdy pro mě byla opravdu stresující představa, že bych měla jít studovat vysokou, když je maturita údajně tak náročná a vysokoškoláci podstupují něco podobného vícekrát do roka. Hodně jsem váhala, jestli na ni tedy vůbec chci jít, ale nakonec jsem došla k tomu, že mi tak nějak nic jiného nezbývá a že vlastně vážně chci. Naučila jsem se na to koukat s odstupem a některé věci si tolik nepřipouštět. Jo, zkoušky na vysoké jsou mazec a maturita je jakousi generálkou, která se ale dá zvládnout poměrně v „klidu“, když si vyberete správné předměty a donutíte se včas připravovat – což také není nejjednodušší. Sama na sebe jsem zvědavá, vedu velké řeči, ale je mi jasné, že se to na mě taky nahrne.
Avšak bez ohledu na můj úspěch či neúspěch, považuji tohle strašení za zbytečné. Svět se nezhroutí současně s vyhozením od zkoušky. Na vysoké se to taky vždycky nemusí povést napoprvé, proto tu je další pokus a pokud mám dostatečnou motivaci, budu se snažit napodruhé připravit lépe. Občas mám pocit, že děláme z baňatého komára velblouda a mohli bychom se pokusit o podobných věcech mluvit bez přifukování, mnoha lidem by to ušetřilo pár šedivých vlasů na hlavě a snížilo počet probrečených dní i nocí. A to za to stojí.
Nemám snad pravdu?
Karolína Lelková