V úctě: Josef Balabán

3. října to bylo 82 let ode dne, kdy byl v ruzyňských kasárnách popraven hrdina protinacistického odboje Josef Balabán. Jemu je věnován pátý článek série V úctě, která má připomínat známé i méně známé hrdiny druhého českého odboje a prokázat jim úctu vzpomínkou na jejich památku.

Balabán společně s Václavem Morávkem a Josefem Mašínem tvořil odbojovou skupinu Tři králové, která se stala legendární. Dá se říct, že byl jejím velitelem. Přesto je mezi nimi neprávem opomíjený. Nespojuje se s ním taková razance, která díky literatuře proslavila Mašína a Morávka. Balabán se nedá vykreslit tak ,,akčním” a ,,vzrušujícím” způsobem, přesto je to člověk, jehož smrt byla pro odboj velkou tragédií.

Z malé myslivny do československé armády

Josef Balabán se narodil 4. června 1894 v myslivně nedaleko Dobříše. Jeho rodina měla mysliveckou tradici, Josef se ale vyučil strojním zámečníkem. V roce 1914 se ve svých dvaceti letech odstěhoval do Prahy, kde kvůli začínající válce dlouho nepobyl. V říjnu téhož roku byl odveden na východní frontu. Nechtěl však bojovat za Rakousko-Uhersko, a proto po půl roce přeběhl do ruského zajetí. Díky svému vyučení mohl první dva roky v zajetí pracovat jako strojník v továrně. Když se dozvěděl o nově vznikajících československých legiích, neváhal a přihlásil se k nim. Zúčastnil se například bitvy o Lipjag a snaživost v legiích mu vysloužila několik vyznamenání. Do rodné vlasti se v roce 1920 vrátil v hodnosti poručíka.

Po návratu do nově vzniklého Československa se Balabán narozdíl od mnoha jiných legionářů dlouho nerozhodoval a záhy se vrátil do své kmenové jednotky ve funkci mladšího důstojníka 4. baterie. Od nadřízených dostával pozitivní hodnocení, takže bylo jasné, že vojenskou kariéru má velmi slibnou. Hodnotili ho jako spolehlivého důstojníka, který si dovede udržet disciplínu u svých podřízených. Kapitán Václav Šára o něm napsal: ,,Ve všech směrech, jak ve výchově mužstva, tak v plnění svých povinností jako důstojník úplně spolehlivý. Zvláště má silný vliv blahodárný na své podřízené.”

Jako přirozeně inteligentnímu člověku mu bylo velkou zábranou jeho nízké vzdělání. Snažil se ho však doplnit samostudiem. Měl dobrý přehled o veřejném dění a zajímal se o politiku, o které i rád diskutoval. Není divu, že březnové události roku 1938 pro něj byly velkou ránou.

,,Každý musí něco dělat”

Ještě větší ránou pro něj byl 15. březen roku 1939. Na jeho přesvědčení bojovat už od začátku vzpomíná Balabánova přítelkyně Josefa Kochmannová: ,,Šli jsme – to bylo už k ránu – na vyhlídku na Letnou a tam říkal: ,Co tě čeká, naše vlasti, co asi bude? Bude to těžká práce, to víš, možná, že nasazujeme život, ale národ prostě nemůžeme nechat Němcům napospas. Každý musí něco dělat.’” 

Už ze začátku okupace se v bytě Josefy Kochmannové scházel kroužek Balabánových přátel z legií. Diskutovali spolu o obraně republiky, byť třeba měli jiné politické názory. Věděli totiž, že v situaci, ve které se nacházejí, jsou důležitější osobní vazby než politické rozepře. Schůzek se účastnil také Josef Mašín. S ním, a ještě s Václavem Morávkem za pár měsíců vytvoří odbojovou skupinu Tři Králové. Balabán měl již na začátku okupace za úkol hledat spolupracovníky, na které se dá spolehnout. Nechtěl si je ale vybírat podle hodností, jak jim to určovala struktura Obrany národa, ale podle toho, jaké mají vlastnosti a jak moc jim lze důvěřovat. 

Ne že by se skupina Tří králů chtěla vyčleňovat. Sám Josef Balabán se velmi podílel na vzniku Obrany národa, působil totiž v jejím užším velení. Měl důležitý úkol, a to dosazovat důstojníky rozpuštěné československé armády do civilních zaměstnání. Jako jeden z prvních si uvědomil, jak důležitá je pro odboj zpravodajská činnost. Shromažďoval důležité informace o okupantech, ale také o hospodářské situaci a náladě v protektorátu. Na jaře roku 1940 se stal hlavou široké sítě informátorů. O tom, jaký měla rozsah si můžeme udělat představu ze zprávy gestapa, které okruh Balabánových spolupracovníků odhadovalo na 185 osob.

,,Balabán? To je nějaký divný člověk”

Třem králům je připisována řada veselých kousků, kterými provokovali gestapo. Byla to zásluha zejména Morávka a Mašína, Balabánova povaha byla o dost umírněnější. Sdíleli spolu ale smysl pro humor. O deset let mladší Morávek mu říkal ,,Starej” nebo dokonce ,,Führer”. Je známa historka jednoho zájemce o odbojovou činnost, který se vyptával na Balabána, aniž by věděl, že s ním právě mluví. Na dotazy mu odpověděl: „Balabán, to je nějaký divný člověk, byl to divoch už v legiích. Neberte ho vážně.“

K jeho zpravodajské činnosti rozhodně patřilo i vydávání vojenské edice časopisu V boj, na čemž se podílel i s Mašínem. Do článku přispívali čeští umělci a profesionálové v oboru žurnalistiky, ale není vyloučeno, že některé články vznikly právě pod perem Balabána či Mašína. Balabánovi jsou připisovány články odsuzující kolaboraci a Mašínovi zas krátké satirické komentáře k oficiálním zprávám.

Muselo jim být jasné, že dlouho před gestapem utíkat nebudou. Už v druhé polovině roku 1940 bylo zatčeno několik odbojářů, kteří před gestapem při výsleších vypověděli důležité informace. Z psychologického hlediska je zajímavý příklad zatčení kapitána Josefa Procházky. Ten byl při výslechu velmi činorodý, a dokonce dobrovolně sepsal na psacím stroji informace, které má o Obraně národa. To se Tři králové záhy dozvěděli a s velkým zklamáním o tom informovali Londýn: ,,Mnoho ze zatčených našich, zvláště důstojníků, prozrazují vše, co vědí. Někteří se nabídli k zradě a byli gestapem přijati. Odkryl nás zatčený kpt. Procházka. Tajně slíben milion K. Pátrá i policie a četnictvo. Nemůžeme sehnat vhodné náhradníky, každý se bojí. Proto zůstaneme.”

Zatčení důstojníků kvůli výslechům přibývalo a nevyhnulo se ani Balabánovi, kterého ve večerních hodinách 22. dubna 1941 dostali.

Mlčel až do posledního dechu

O Balabánovi se z výpovědí ví, že měl až chorobnou touhu propojovat odbojové skupiny. Jakmile se o nějaké dozvěděl, hned o ní chtěl mít přehled. Dá se to chápat, jelikož jedním z jeho nejdůležitějších úkolů bylo obnovit strukturu ilegální armády, která měla být připravena na ozbrojené povstání. Kdyby taková situace nastala, bylo by na obtíž, aby nějaká separovaná odbojová skupina dělala něco, co by bylo v neprospěch celé akce.

Tato snaha se mu stala osudnou, jelikož 22. dubna měl Josef Balabán schůzku s odbojářem, který ho měl o nějaké skupině odbojářů informovat. Balabán nemohl tušit, že odbojář, se kterým se má setkat, je konfident gestapa a není jediný, který na něj u lékárny v Dejvicích čeká. Přesile pěti gestapáků se nemohl ubránit, a proto byl po krátké přestřelce zatčen a převezen do vězeňské nemocnice.

Narozdíl od Mašínova zatčení gestapo hned vědělo, koho mají ve svých rukou. Podle výpovědí si dokážeme udělat alespoň matnou představu o tom, jak brutálně Balabána vyslýchali. Byl zavěšen ke stropu za nohy a bit tak dlouho, dokud neupadl do bezvědomí, jak to po válce uvedl gestapák Jan Schnillf. I přes to nic nevyzradil a stejně jako Mašín se přiznal ke své odbojové činnosti a vypovídal jen o tom, z čeho už byl usvědčen. A stejně jako Mašínovi se mu od gestapáků dostalo určitého ,,uznání”. Například Karl Schnabel řekl: ,,Nápadní nám byli vlastně jen ti, kteří i za ,zostřeného výslechu’ neřekli ani slovo, jako byli Balabán a Mašín.”

Když ke konci září roku 1941 přijel do Prahy Reinhard Heydrich, aby zaujal místo říšského protektora, dal vyhlásil stanné právo, jemuž se nevyhnul ani Josef Balabán. Byl odsouzen k trestu smrti a 3. října 1941 v odpoledních hodinách zabit. Až mrazí z toho, že se tomu stalo v ruzyňských kasárnách, tedy na místě, kde Balabán dlouhá léta působil jako velitel dělostřeleckého pluku.

Je až neuvěřitelný příběh člověka, kterému se i přes své nízké vzdělání a vojenskou hodnost podařilo dostat do samého centra odbojové činnosti a být na rovnocenných pozicích, jako lidé vzdělanější, mnohdy s hodností generálů. Šestiletá práce historika Petra Koury dala za vznik knize o Josefu Balabánovi, díky které se dostal do širšího povědomí. Přes to všechno si myslím, že nemá v české společnosti takovou památku, jakou by si zasloužil. Opomíjet jeho památku znamená snižovat i význam celé skupiny Tří Králů. Proto doufám, že díky rozšiřování povědomí o těchto třech statečných mužích si jednou třeba budeme moct zajít do kina a shlédnout příběh o opravdových hrdinech, ke kterým můžeme vzhlížet.

,,Lze říci, že nikdy předtím a nikdy potom nevyrostl mezi odbojovými vojáky člověk Balabánova formátu.” – Historik Václav Kural.

Anna Misarová

Zdroje: 

Petr Koura: Podplukovník Josef Balabán (databáze knih)

Historie.cs – Tři králové (pořad od České televize)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *