Touto dobou před sedmdesáti lety se Ctirad a Josef Mašínovi společně s Milanem Paumerem probojovali do západního Berlína. Jméno bratrů Mašínů se v české společnosti ozývá každoročně při předávání státních vyznamenání. Pohled občanů na ně se dost liší. Podle průzkumů z roku 2011 jejich činy odsuzuje jako zločin 27 % dotázaných, naopak za hrdinské je považuje 15 % dotázaných. Můžeme ale tak jednoznačně říct, jaká je pravda?
Odkaz
Ještě jsem nenarazila na člověka, který by zpochybňoval odbojovou činnost Josefa Mašína staršího, otce bratrů Mašínů, za druhé světové války. Působil v odbojové skupině Tři králové a jako jeden z mála dokázal navzdory mučení gestapem hrdinně odolávat a nikoho neprozradit. Stal se z něho jakýsi symbol vlastenectví. On a jeho žena Zdena Mašínová vštěpovali svým dětem lásku k vlasti. Díky tomu prokázali Ctirad a Josef odvahu už za války, když ukrývali sovětské zajatce. Nutno podotknout, že jim v té době bylo pouhých 13 a 15 let.
V cele na Pankráci, kde byl otec Josef Mašín vězněn, se po válce našel moták adresovaný manželce a dětem. Svými slovy na ně apeluje: „Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat.” Odkaz jejich otce je v pozdějších letech ovlivnil a jeho život se stal vzorem nejen pro ně, ale i pro další mladé lidi.
Vykonstruované procesy
Zdena Mašínová se jako spousta jiných Čechů stala po válce členkou KSČ. Záhy ale zjistila, že vláda komunistů má do svobody hodně daleko. Popravovala odpůrce a zavírala je do trestaneckých táborů. To neušlo ani Ctiradovi a Josefovi, hlavně když byla zavražděna Milada Horáková, která za druhé světové války s jejich matkou sdílela jednu celu. Reakcí na tyto události vytvořili bratři Mašínové společně s Milanem Paumerem, Václavem Švédou, Zbyňkem Janatou a Ctiborem Novákem odbojovou skupinu.
Očima mladých kluků
Činy odbojové skupiny bratří Mašínů si vyžádaly i tři oběti na českých životech, ke kterým se váží největší kontroverze. Za účelem získání zbraní zabili dva členy SNB a jednoho pokladníka. Je nutné říct, že Mašíni neměli v úmyslu žádného z nich zabít, byla to spíše příčina okolností, ve kterých se nacházely a špatného promyšlení celé akce. Není divu, když jim v té době bylo kolem dvaceti let a neměli moc zkušeností. Na druhou stranu nemůžeme očerňovat členy SNB za spolupráci se stranou, protože pozdější výzkum ukázal, že byli dokonce věřící křesťané. Bohužel, nemůžeme vědět, co se tehdy v hlavách mladých Mašínů či věřících SNBáků odehrávalo. Plyne z toho však to, že jejich činy nemůžeme posuzovat dnešníma očima.
Méně známá je jejich odbojová činnost, která se v mnohém podobala odboji Josefa Mašína staršího. Nejdřív začali shromažďovat a ukrývat zbraně, později se rozhodli proti komunistům vystupovat neplánovitě. Rozbíjeli agitační skříňky, vytloukali okna straníků a házeli do lokomotiv výbušniny obalené v asfaltu.
Postupně se však jejich odbojová činnost ztížila…
Útěk do západního Berlína
První polovina roku 1953 nebyla ani pro jednoho ze členů skupiny šťastná. Ctirad Mašín se vrátil z vězení v jáchymovských dolech a jeho fyzický stav byl špatný. Josef Mašín byl také několikrát vězněn, naštěstí se ale nepodařilo dokázat mu vinu, takže byl propuštěn. Hned po propuštění však dostal povolávací rozkaz do PTP. Stejně tak Milan Paumer byl povolán na vojenskou službu. Rodina Václava Švédy byla prohlášena za buržoazní a jejich statek se stal objektem kolektivizace, takže se musel s rodinou odstěhovat až na Moravu. To všechno bylo příčinou pro definitivní rozhodnutí – odejít.
Milan Paumer řekl roku 1959 v USA: „Rozhodli jsme se proto, že odejdeme z ČSR, poněvadž bojovat se dále dobře nedalo a žít také ne.”
V té době se také mluvilo o tom, že brzy vypukne válka mezi východem a západem. Proto měla skupina cíl – dostat se do západního Berlína, poté se přidat k americkým vojenským jednotkám a vrátit se Československo osvobodit.
Důsledky
Do Západního Berlína se podařilo dostat jen Mašínům a Paumerovi. Janata a Švéda byli při cestě chyceni a následně popraveni. Zatýkání se dotklo i jejich rodin. Většina obviněných byla odsouzena na víc než patnáct let, Ctibor Novák byl odsouzen k trestu smrti. Matka Zdena Mašínová byla obviněna z velezrady. Těžce nemocná zemřela ve věznici v roce 1956 potom, co ji odmítli operovat.
Američané byli z Mašínů dost v šoku, když jim Mašíni a Paumer po pár dnech řekli, že se chtějí vrátit zpátky do ČSR a zachránit Janatu. Požadavky, které jim Američané dali ale Mašínové nechtěli přijmout, a tak se záchrana nekonala. Po příletu do USA oba bratři i Milan Paumer narukovali k americké armádě. Zanedlouho však pochopili, že se záchranou socialistických zemí to vypadá bledě. Josef Mašín o tom řekl: „V roce 1956 vjely sovětské tanky do Budapešti a Západ neudělal nic. A nám bylo jasné, že se nic konat nebude.“
Zhodnocení odbojové činnosti bratrů Mašínů
Všímám si, že názor na bratry Mašíny bývá dost individuální, založený na životních zkušenostech, politických názorech a morálních přesvědčení. I já jsem si na ně udělala názor, který se pokusím předat. Celé zhodnocení by vystačilo minimálně na další článek, budu se tedy snažit předat to hlavní.
„Problémem” celé jejich skupiny je fakt, že jejich způsob odboje byl velmi ojedinělý. Režimu se bohužel povedlo většinu ozbrojeného odporu zlikvidovat, takže nemáme tolik osobních svědectví odbojářů, kteří by o tehdejší situaci mohli mluvit. Dlouhých čtyřicet let komunismu taky nebylo pořád to samé, proto se způsob odporu v různých dobách lišil. Myslím si, že ozbrojený odboj byl v 50. letech naprosto legitimní. Nebojovali v zemi, kde panoval mír. Nedokážu pochopit, jak někdo může nazývat vrahy mladé kluky, kteří v sobě našli odvahu vzít do ruky zbraň a bojovat proti režimu, který zabíjel nevinné lidi.
Jestli jejich akce měla nějaký význam nejde tak jednoznačně říct. Význam pro ně samé určitě, protože kdyby tak nejednali, popírali by tím sebe sama a svoje hodnoty. Velmi mě ale zaráží, že to vše dělali bez vědomí své matky a sestry. I když říkali, že to bylo pro jejich bezpečnost, museli vědět, jaký osud je čeká, jestliže komunisté jejich činnost odhalí. Sám jejich otec jim v motáku kladl na srdce, ať se o ně dobře starají a nikdy je neopouští…
Některé jejich akce mi připadají dost nedomyšlené, což mělo za následky to, co by se jinak stát nemuselo. Bohužel žádný odboj se neobejde bez obětí na životech, i když mnohdy zbytečných.
Je důležité říct, že nejde posuzovat jejich činnost dnešníma očima. Nacházeli se v situaci, která nám je velmi vzdálená. Myslím, že extrémní názory na bratry Mašíny jsou důsledkem neinformovanosti o jejich činnosti a celé době 50. let. Proto jsem ráda, že v kině teď běží film Bratři, který snad otevře zájem o jejich odbojovou skupinu.
Jestli nás může příběh bratří Mašínů v něčem inspirovat, je to jejich velká odvaha a věrnost sama sobě. Protože každý z nás ten kousek odvahy v sobě může najít a i když zrovna nemusíme střílet po komouších, občas se nám může hodit.
„Proto ať už hodnotíme činnost bratří Mašínů jakkoliv, hodnoťme spravedlivě a s uvážením.” – historik Jan Němeček
Anna Misarová
Zdroje:
Němeček, Jan: Mašínové (odkaz)
Zdena Mašínová, Rudolf Martin: Čtyři české osudy (odkaz)
Mašínové – Historie.cs | Česká televize
Pro a proti: Mašíni a spol. – hrdinové, nebo zločinci?
Reportéři ČT – Mašínové se vracejí – 3.4.2017
Někdo musel něco dělat. Příběh protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů (1. část)
Jsou Mašíni hrdinové? Myslí si to jen 15 % Čechů – Aktuálně.cz