Od středeční vraždy před bratislavským barem Tepláreň uplynulo už několik dní. Byly to podivné dny, na jejichž konci jsem se rozhodnul vyjádřit se, něco říct, poněvadž bych neměl čisté svědomí, kdybych se alespoň nepokusil přiblížit ostatním váhu situace a postavit se za to, co pokládám za důležité.
Představte si, že žijete v devadesátých letech, je běžný den a vy jdete po Václaváku, potkáte spoustu lidí, najednou jdete proti člověku s igelitkou. Nic zvláštního na tom neshledáváte? Co kdyby měl v té igelitce místo nákupu třeba patnáct milionů v cashi? Nebo se snažíte dostat do politiky a třeba tam i jste, ale někdo na vás vytáhne špínu z minulosti, o které vědí jen další dva lidi.