Co by se změnilo v tvém životě, kdybychom nežili v demokracii? Představ si, že jdeš po ulici a ve výloze uvidíš noviny s projevem nějakého našeho předního politika a jen zakroutíš hlavou nad jeho dalším blábolem, případně řekneš větu ve smyslu „to je ale….”. Nic se neděje. Jdeš dál a za chvíli na to, co jsi řekl, zapomeneš. Ale nemusí tomu vždy tak být.
Často slýcháme z médií nebo od pamětníků, jak špatně se žilo za socialismu. Bohužel mi přijde, že naše generace nedává těmto svědectvím velkou váhu, někdo je dokonce přehlíží s odůvodněním, že to všechno už slyšel tolikrát a vždycky je to stejné. Avšak, když si pamětníky poslechneme, zjistíme, že často i oni v mládí nebrali moc důraz na minulost a po letech krize a druhé světové válce také podporovali komunistickou stranu, která jim slibovala práci a rovnost všech. Byla to velice lákavá nabídka. Byl předkládán příklad Sovětského svazu, který byl zidealizovaný tak, že si mnoho lidí myslelo, že všichni tamní obyvatelé žijí v blahobytu. Ovšem ti, kteří do SSSR vycestovali a nenavštívili jen Moskvu a Petrohrad, ale také venkov, se vrátili zhrozeni ze stavu zemědělství a životní úrovně obyvatel. Tyto informace se na veřejnost bohužel moc nedostávaly a když už nějaká měla šanci někde se objevit, byla okamžitě cenzurou zamítnuta, nebo byl autor perzekuován a v krajních případech dokonce vězněn.
Myslím si, že dnes se nacházíme v podobné situaci jako lidé po druhé světové válce. Naštěstí nejsme ve stavu, kdy bychom neměli co jíst, ale životní standard mnohých lidí poklesl. Jedná se ovšem o celosvětový problém, který se netýká jen naší země. Bohužel někteří na historii opět zapomínají a začínají se obracet k extremisticky orientovaným politickým stranám a hnutím. Toto mě začíná trochu děsit. Dějiny nám ukazují, že část diktátorů byla nejprve zvolena ve svobodných volbách. Ukažme si to na příkladu meziválečného Německa.
Po první světové válce přišla do Německa krize, neboť bylo zatíženo vysokými reparacemi. Navíc po krachu na newyorské burze bylo v Německu až 45 % lidí bez práce. A v takové beznadějné situaci se objevuje na scéně Adolf Hitler. Slibuje lidem práci a vůdčí roli Německa ve světě. Lidé zoufalí ze starostí o vlastní život takové nabídce podlehnou a Hitlera volí. Vždyť jen ve volbách v červnu 1932 získává NSDAP více než dvakrát tolik mandátů oproti předchozímu období. A odtud je už jen kousek k tomu, že se Hitler v lednu 1933 po opakovaných volbách stává Německým kancléřem. Asi všichni víme, jak to pokračovalo…
Rozhodně se nenacházíme v situaci v jaké bylo Německo nebo Sovětský svaz. Ovšem nálada ve společnosti se začíná klonit špatným směrem. V letošním roce nás čekají v některých obvodech až troje volby, které rozhodnou o budoucnosti nás všech. Proto vás prosím, dobře se rozmyslete komu vhodíte svůj hlas. Nedělejte náhlá rozhodnutí, která by mohla později nás všechny mrzet. Tento článek bych ukončil slovy známého britského spisovatele a prozaika George Orwella: „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“
Jakub Váňa
Zdroje:
ORWELL, George. [online]. [cit. 2024-01-09]. Dostupné z: https://citaty.net/citaty/263696-george-orwell-totalitni-stat-muze-delat-velke-veci-ale-jednu-ve/
HOŘEJŠ, Pavel. Nástup Adolfa Hitlera k moci v politicko-společenském kontextu [online]. České Budějovice, 2014 [cit. 2024-01-09]. Dostupné z: https://theses.cz/id/ckxegd/Nstup_Adolfa_Hitlera_k_moci_v_politicko-spoleenskm_kontex.pdf. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. et PaedDr. Marek Šmíd, Ph.D.