Seznamte se bude série rozhovorů, kde jsem studentům z různých univerzit položila podobné otázky ohledně jejich školy a oboru. První částí jsou obecné informace, například dostupnost materiálu, průběh studia nebo přijímací řízení. Druhá část je pak více o pocitu studenta ze školy a vysokoškolského života. Ptala jsem se na přístup učitelů, proč si školu vybrat a proč ne. Rozhovory jsem udělala s cílem alespoň trochu pomoct lidem, kteří tak trochu nevědí, kam dál. Mluvila jsem jak se studenty prvních ročníků, tak se studenty téměř na konci studia. Studenty jsem vybírala tak, aby jejich obory byly co nejrozmanitější. Takže tedy začneme…
Seznamte se, Kateřina Šulcová
Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova (FAF UK)
Káťa už pátým rokem studuje v Hradci Králové. Po získání bakalářského titulu z oboru Laboratorní diagnostika ve zdravotnictví dál pokračuje na magisterském oboru bioanalytická diagnostika ve zdravotnictví.
Jak probíhalo přijímací řízení na základní a následně navazující studium?
„Na prvních přijímačkách jsem psala test, na který jsem si zapomněla povolenou kalkulačku, takže jsem počítala odhadem a s ohledem na možnosti vybrala. Nijak zvlášť jsem se na přijímačky neučila, spíše jsem čerpala z věcí, co jsem se učila na maturitu z chemie a biologie. U přijímaček na magistra to bylo udělané tak, aby tam byla výhoda pro nás, co jsme nepřišli z jiné školy.”
Jaký byl průběh roku (počet zkoušek, rozvrh…)?
„Rozvrh jsme měli daný. Prvák a druhák byl hodně náročný, nejvíc času zabíraly obecné předměty. Rozvrh byl dlouhý, čtyřikrát v týdnu jsem měla do pěti. Prvák je síto, zkouší, kdo co vydrží. Podobně jako všude jsem musela splnit povinné předměty a určený počet kreditů. Třeťák byl pak už pohoda a navazující studium taky.”
Jaká je dostupnost informací k tvému oboru?
„Je to katastrofa, můj obor je přidružený, o to je to horší. V podstatě funguje jen na principu „zjisti si sám od starších.” Od různých datumů, do kdy co máme mít, až po termíny praxí. No a materiály jsou formou zpracovaných přednášek a variant od starších, ty se dají sehnat, a taky většina vyučujících bere své prezentace jako materiál ke studiu.”
Jak je to u vás s praxemi?
„Naše fakulta spolupracuje s Fakultní nemocnicí Hradec Králové, je tam sepsaná smlouva, takže je tam méně papírování. S ohledem na velikost nemocnice si vás nechají nějakou metodu cvičně zkusit, to se v menších nemocnicích neděje, praxi sice vidíte, ale v podstatě ji nemáte. Je dobré si domluvit půl roku dopředu termín, později už je to celkem vybrané. Praxi si domlouváme s vrchním laborantem, kontakt je na stránkách. Já jsem na praxích byla na mikrobiologii, imunologii, na hemačce a dvakrát na patologii, dohromady musím mít 6 praxí (3 na Bc. A 3 na Mgr.).”
Jaké bude tvoje uplatnění po vystudování tvého oboru?
„Budu moct pracovat v podstatě v jakékoli laborce, od analýzy vody, životního prostředí, potravin atd. Ale jelikož můj obor je akreditovaný jako zdravotnický, tak cílem je hlavně zdravotnictví, takže třeba v hematologické laborce nebo na biochemii. Bc. je na pozici laboranta a Mgr. pak na vyšší pozici, kde v podstatě spíš interpretuješ výsledky testů, které dělali laboranti. Ale Mgr. pozice má v každé laborce trochu jiný popis práce, podle konkrétního typu laboratoře.”
Tvoje první myšlenka, když jsi vešla do školy (případně na přednášku)?
„Řekla jsem si, že je tam hrozně moc lidí, posluchárna byla úplně plná, někdo seděl i na zemi.”
Jaký je přístup učitelů?
„V prváku jsou všichni ostřejší. Postupem času se to zlepšuje. Ve třeťáku jsou milejší a asi tě berou víc jako sobě rovnou. Zároveň náš obor má štěstí na lidi.”
Co tě na škole nejvíce baví a naopak štve?
„Baví mě laboratorní práce, které děláme. Nehorázně mě štve ta nedostupnost informací.”
Proč sis obor a školu vybrala?
„Asi hlavně proto, že mě na gymplu bavily laborky z chemie a biologie. Taky se mi dělá zle z krve, a tak nejsem pro medicínu ideální. Kytky mě nebavily, takže ani farmacie nepřipadala v úvahu.”
Měnila bys?
„Asi ne, jsem spokojená. Je to těžký, ale jsem dostatečně chytrá. Obor je super, ale víš, jak to je. V rámci farmacie jsme ti, co se tam nedostali. Na nás kouká z patra medicína a my koukáme z patra na UHK.”
Popiš vysokoškolský život třemi slovy.
„Praktika, párty, zkouškový.”
Proč si vybrat tvoji školu?
„Proč ne?”
Co nejvíc bizarního jsi na škole viděla?
„Vůbec nevím.”
Co byl pro tebe nejtěžší předmět?
„Organika a obecná biologie v prváku.”
Vybírala jsi spíš školu nebo město?
„Padesát na padesát.”
Jak se změnil tvůj přístup, když jsi přešla ze střední na vysokou?
„Už se neučím na jedničky, trojka a jsem spokojená. Neučím se průběžně, ale vypilovala jsem si režim.”
Jakým způsobem se učíš? Máš nějakou metodu?
„Jak už jsem řekla, neučím se průběžně, ale v časovém presu, jinak se nedonutím, a čtu si to nahlas. Jinak asi nic.”
Přivyděláváš si během vysoké?
„Z něčeho se ty pártošky musí zaplatit.”
Je čas na volnočasové aktivity a vztahy?
„Jasně, holky zvládají chodit i do práce, akorát to zkouškový no.”
Poskytuje tvoje škola Erasmus?
„Ano, poskytuje. Můj obor tedy jen na praktickou stáž, je to doporučené až pro magisterské a doktorandské studium. Nejkratší doba jsou dva měsíce a nejdelší rok.”
To, nebo to:
Papír a tužka nebo ipad a notebook?
„Rozhodně ipad a notebook.”
Vstávat dřív a učit se nebo chodit spát déle a učit se?
„Během roku se neučit. Jinak vstávat dřív a učit se, večer jsem nepoužitelná.”
Učit se průběžně nebo před zkouškami?
„Určitě před zkouškami.”
Osobní auto nebo hromadná doprava?
„Hromadná doprava.”
Vařit si, kupovat jídlo nebo vozit si ho z domova?
„Jak co, teď už vařit.”
Slaná, sladká nebo žádná snídaně?
„Slaná snídaně.”
Kniha, film nebo seriál?
„Kniha.”
Řekneš mi něco na závěr? Nějakou radu nebo moudro?
„Vezmi si na přijímačky kalkulačku, když je to možný. Taky si kontroluj informace o variantách a u předmětů, jak moc sedí.”
Barbora Vlčková