V této sérii nahlédneme do života, fungování a pohledu lidí na sex a sexualitu ve starověkém Římě. Podíváme se na pojetí sexuality, postavení mužů, žen, chlapců a dívek, sexuální zločiny, prostituci, zákony a realitu, antikoncepci a potraty, erotické a pornografické umění, císaře, básníky a mnoho dalšího. Dozvíte se například, že děloha mohla dle lékařů putovat tělem a způsobovat hysterii, lidem, kteří se oddávají orálnímu sexu neskutečně smrdí z pusy, nebo že latina má přes 120 označení pro penis.
Nejprve si musíme uvědomit, že lidé v té době přemýšleli jinak než my, takže nelze vše srovnávat s naší kulturou, která je postavena biologickému chápání sexuality. Ústřední postavou římské sexuality byl muž a jeho prožitek.
Římané nemají ekvivalentní označení pro homosexualitu, heterosexualitu, ani bisexualitu. Rozdělení probíhalo v rámci aktivity/polohy a sociálního postavení. Římský svobodný muž si musel vždy zachovat svou čest bojovníka, dobyvatele, vládce, a proto musel při sexu vždy zastávat aktivní roli penetrujícího (pronikajícího) člověka. Svobodný občan se mohl vyspat se svou manželkou (svobodnou občankou), otrokyní, prostitutkou, otrokem a prostitutem, pokud zastával aktivní roli, což například znamenalo, že žena by neměla být “nahoře”. To, jak běžný sex mezi muži byl, nám může dokázat Suetonius, který (pokud to nebyl jen útok) napsal, že císař Claudius byl jediný muž v římské historii, “který byl posedlý touhou po ženách, aniž by měl jedinou zkušenost s mužem”.
Historii starověkého říma dělíme na tři období: království, ze kterého nemáme moc informací, tudíž o něm nemůžeme příliš hovořit, republiku, ze které začínáme mít výrazně více historických pramenů a císařství, které se odlišuje v tomto případě především reformami císaře Augusta, jenž se snažil zvýšit porodnost a vrátit Římu jeho někdejší ctnostnou morálku. Postupem času (hlavně v císařství) začne být vztah svobodný muž, jeho touha a objekt, který tuto touhu musí naplnit, nahrazován větší rovnocenností partnerů až láskou, která byla předtím považována za zženštilou.
Základem Říma bylo manželství, jehož hlavním údělem bylo plodit děti – už ve slově matrimonium pocházející ze slova mater (matka) a monium (stav nebo činnost).
Sex v manželství byl velmi soukromou věcí, a proto o něm nemáme moc informací. Víme ale, že muž mohl navštěvovat nevěstince nebo si užívat s otroky/němi. Žena naopak musela zůstat věrná až do smrti nebo do rozvodu, který byl možný. Záznam o prvním rozvodu máme už z roku 231 př.n.l.
Počestná žena byla manželkou, jinou tak důležitou úlohu ve společnosti neměla. Nasvědčovat tomu může například i tento nápis na náhrobku:
“Zde spočívá Amymone, žena Marca, dokonalá, nádherná, předoucí vlnu, pobožná, cudná, temperamentní, počestná, opatrující domácnost.”
Eliška Neumannová