Je tomu 79 let, co byl v Terezíně zastřelen vůdce odbojové skupiny Předvoj, Karel Hiršl. A právě jemu se bude věnovat devátý článek série V úctě, která má připomínat známé i méně známé hrdiny druhého českého odboje.
Čtyřicet let byli u nás křesťané trnem v oku komunistické vládě, která vymýšlela nejrůznější způsoby, jak jakékoliv projevy náboženství potlačit. Těžko se tak vysvětluje, že Karel Hiršl se snažil o propojení křesťanské víry s myšlenkami marxismu. Navíc byl součástí generace, která byla vychovávaná v duchu masarykovské filozofie, a tak není divu, že se stejně jako spousta jiných mladých lidí zapojil do odboje proti nacistům.
Aktivním ve třídě, i v evangelickém sboru
Karel Hiršl se narodil 27. prosince roku 1922 na pražském Smíchově. Už na obecné škole byl velmi dobrým studentem. S učením neměl problémy, a tak se rozhodl přihlásit na Vančurovo gymnázium v Praze, kde měl starší kamarády z evangelického sboru. I když měla jeho rodina první rok studia finanční potíže, Karel prospěl s vyznamenáním a druhý rok mu škola uhradila stipendium z fondu pro nadané, ale sociálně slabé studenty.
V roce 1937 Karel Hiršl nastoupil do kvinty a začal se přátelit s o dva roky starším Václavem Dobiášem a Jiřím Staňkem, které znal z evangelického sboru. Ve třídě byl velmi oblíbený a dalo by se říct, že se za ty roky stal jejich přirozeným vůdcem. „Karel Hiršl je typ opravdu velikého a zářícího člověka, který je duchovně, ale i tělesně výborně vyvinut. On třeba výborně hrál basketbal,“ říká o něm publicistka Alena Wagnerová. Ve třídě začali vydávat časopis Informatorium, který se zabýval třídními záležitostmi, vtipně komentoval spory mezi spolužáky, ale také se v něm našly různé rébusy a hádanky. Pořádali se třídou dokonce i mimoškolní výlety, o kterých v časopisu poté informovali.
Velká rána pro studenty přišla až v roce 1938, podepsáním Mnichovské dohody. O celé situaci se Karel vyjádřil ve své domácí kompozici, ze které je cítit vztek vůči západním spojencům. Se svými přáteli ale i nadále pokračoval v práci ve sboru. Začali se zapojovat do příprav pondělních večerních schůzek, kde se konaly různé přednášky, nebo se hrálo na hudební nástroje. K dalším aktivitám patřily i nedělní výlety nebo předvánoční charitativní akce.
Vliv Vincyho Schwarze
Po obsazení celého Československa se zavřely vysoké školy a zakázala řada spolků. Tomu se naštěstí evangelický sbor vyhnul, a tak na pondělní schůzky začali docházet i další mladí lidé, bez ohledu na církevní příslušnost. Spousta z nich se ztotožňovala s protestantskými myšlenkami, které velmi souzněly s masarykovským humanismem.
Jelikož osobnost Karla Hiršla na lidi zapůsobila i ve sdružení sboru, stal se jeho novým předsedou. “Dovedl se rychle rozhodovat i nadchnout a zároveň domýšlet věci až do konce. Mimořádný intelekt se u něho spojoval s rozvinutou citovostí, která doprovázela každý čin rozumu,” popisují jeho osobnost publicisté Alena Wagnerová a Vladimír Janovic.
V roce 1941, kdy byl Karel v oktávě, začal do sboru docházet i intelektuál Vincy Schwarz. Byl původem Němec, ale s názory německých nacionalistů nesouhlasil a ztotožňoval se s českým národem. Lidé ho znali pro jeho velkou sbírku knih, která vyplňovala stěny jeho smíchovského bytu. Karla i jeho přátele velmi zaujal. Kromě pondělních schůzek se tak začali scházet i v sobotu pod záminkou lekcí německého jazyka. Ale německy se nikdy nemluvilo. Společně diskutovali o literatuře a filosofii, párkrát i předčítali básně. I díky němu se Karel a jeho přátelé začali přiklánět k marxistické ideologii. Začali si říkat “sobotníci”, s odkazem na čapkovské pátečníky.
Sobotní kroužek se rozrůstal, ale v březnu roku 1942 přišla pro sobotníky velká rána. Vincyho Schwarze zatklo gestapo a o tři měsíce později byl popraven na Kobyliské střelnici v rámci druhé heydrichiády.
V září roku 1942 získal Karel místo v nákupním oddělení Prag-filmu na Barrandově. Práce ho nebavila, a navíc všem sobotníkům hrozilo totální nasazení na práci do Německa. Někteří Karlovi kamarádi se mu bohužel nevyhnuli, a tak Karlovi nezbývalo nic jiného, než si s nimi dopisovat. Z dopisů lze vyčíst, že Karel se čím dál častěji dostával do potyček se členy sboru. Některé jeho členy označuje jako lidi, co “…zdánlivě prohlašují skromnost a křesťanskou pokoru…”, byť jim je okolní svět lhostejný. V dopisech se vyjadřuje i k víře a postavení církve a k tomu, jestli se dá křesťanství propojit s marxistickou ideologií. Svému příteli Jirkovi do Norimberku píše: “… četl jsem nedávno jedno evangelium a stačilo mi to, abych nabyl pevného přesvědčení, že církve dneska jsou bez rozdílu strašně daleko pravému křesťanství, že jsou spíš brzdou v uskutečňování křesťanských ideálů a že pravé náboženství vzniká na půdě proticírkevní, byť by si třeba říkalo, že v Boha nevěří.”
Vznik ilegálního časopisu
V červnu roku 1943 se dvanáct nejradikálnějších sobotníků rozhodlo začít s ilegální prací. Chtěli se spojit s komunistickým odbojem, ale jelikož žádný ze členů neměl kontakty se stranou, museli je sehnat přes své známé. Nakonec se jim podařilo pomocí švagra Václava Dobiáše zprostředkovat kontakt na parašutistu Rudolfa Vetišku, vyslaným Moskvou do Československa s cílem předat tamnímu odboji nové instrukce. Spolupráce s Vetiškou nebyla nijak blízká, což Karla Hiršla sice mrzelo, na druhou stranu se tak skupina vyhla zatýkání, jelikož v té době bylo na komunistické odbojářské skupiny nasazeno mnoho konfidentů.
Postupně z jejich práce vyplynula touha založit si časopis, a tak v březnu roku 1944 vyšlo první číslo časopisu Předvoj, pojmenovaný stejně jako jejich odbojová skupina. To, že si mohli dovolit časopis vydávat, svědčí o tom, jak rychle se skupina rozrostla. Sehnat věci potřebné k tisku mohli v té době totiž jen významnější odbojové skupiny. Hlavním cílem časopisu bylo vyburcovat národ k odbojové činnosti. “Český lid nenávidí nacisty. Jeho nenávist a neuspokojenost si však vybíjí v planých řečech, v slibování pomsty a v opatrné pracovní sabotáži, zvláště tam, kde při tom kyne i soukromý prospěch…” píše se v dubnovém vydání Předvoje.
Gestapáky posílal na vymyšlené schůzky
Karel Hiršl a jeho kamarádi se 21. srpna 1944 vydali na společný výlet, aniž by tušili, co je následující den čeká. Gestapo zatklo jednoho důležitého člena Předvoje, a kvůli němu se podařilo zjistit, kdy se bude skupina přátel vracet. Při návratu byli všichni obklíčeni a odvezeni do Petschkova paláce, úřadovny gestapa. I přes to, že museli podstoupit brutální výslechy a psychické týrání, žádný ze členů neprozradil nic, co by ohrozilo někoho jiného. Nevzdal se ani Karel Hiršl, který prokázal svůj důvtip a inteligenci, vymýšlel si falešné stopy a gestapáky posílal na fingované schůzky. Gestapo dlouho nemělo tušení, že má ve svých rukou vůdce odbojové organizace Předvoj, a ne jenom méně důležitého člena.
Na začátku roku 1945 byli členové Předvoje transportováni do Terezína. Odbojář Bohuslav Šedivý takto popisuje Karlovu situaci: “Nesl si na sobě celou tíhu odpovědnosti a myslím, že se cítil i osamělý.”
Spoustu zavřených lidí tehdy věřilo, že válka je u konce a z tábora se dostanou živí. Jenže 2. května byly na rozkaz K. H. Franka v Terezíně provedeny popravy bez rozsudku. Jakožto významný článek odboje se jim nevyhnul ani Karel Hiršl, a tak byl jen pár dní před koncem války ve věku 22 let zastřelen.
Karel Hiršl byl nepochybně jedním z nejvýznamnějších osobností českého odboje. Byl člověkem, který si kladl otázky a nebál se jít do střetu s lidmi, kteří vyměnili pokrok a zodpovědnost za své vlastní pohodlí. I přesto byl po Sametové revoluci kvůli svým politickým názorům zapomenut. Ale je historie opravdu černobílá? A má cenu kvůli špatnému zapomínat to dobré?
“Krása, dobro, pravda, dokonalost, Bůh, svoboda – to vše nejsou nadpozemské chiméry; to jsou hodnoty, které musíme najít; a neexistují-li, musíme je stvořit.” Karel Hiršl
Anna Misarová
Zdroje:
Alena Wagnerová, Vladimír Janovic: Neohlížej se, zkameníš. Praha 1968 (odkaz).
Zůstat plamenem neohnutým – odbojář Karel Hiršl píše totálně nasazeným přátelům | Brno