18. prosince uplynulo 81 let, co byl v německé věznici Plötzensee popraven diplomat Jiří Sedmík. Právě jemu chci věnovat šestý článek série V úctě, která má připomínat známé i méně známé hrdiny druhého českého odboje a prokázat jim úctu vzpomínkou na jejich památku.
Edvard Beneš byl rozhodně jedna z nejklíčovějších osobností našeho státu. Vídáme ho na fotografiích, v televizi, čteme o něm na internetu a v učebnicích dějepisu. Čemu se už ale nevěnujeme, jsou lidé, bez kterých by nebyl schopen na své pozici obstát. Právě jedním z těch lidí, jeho pomocníků, byl diplomat Jiří Sedmík. I když se dnes řadí mezi ty méně známé hrdiny, měl bezpochyby velmi významnou roli při utváření Československa.
Od praporčíka k tajemníkovi Edvarda Beneše
Jiří Sedmík se narodil 8. dubna 1893 v Praze ve Starém Městě. Po gymnáziu se rozhodl studovat Filozofickou fakultu, ale po osmi semestrech dostal povolávací rozkaz a byl odvelen do rakousko-uherské armády. Roku 1914 tak odjel na východní frontu, kde o dva roky později padl do zajetí. Rozhodl se přidat do srbských legií a zúčastnil se bojů v Dobrudži, kde byl vážně zraněn a převezen do lazaretu v Moskvě. Tím však jeho odbojová činnost zdaleka nekončila.
Přes všemožné komplikace se nakonec mohl roku 1917 přidat k československým legiím a ještě tentýž rok byl vyslán jako delegát svého pluku na kyjevský sjezd. Právě tam se začala vytvářet odbočka československé Národní rady v Rusku, do které se zapojil. Předsedou této rady se stal sám Tomáš Garrigue Masaryk, se kterým se Sedmík sblížil a několik měsíců pracoval jako jeho sekretář.
V roce 1918 se vrátil k pluku a podstoupil přesun československých legionářů po Transsibiřské magistrále až do Vladivostoku. S výjimečným úkolem se dostal přes Japonsko až do Ameriky – měl totiž zajistit převoz československých legionářů domů. A tak byl ve Washingtonu jmenován československým vojenským attaché.
Po skončení 1. světové války se Sedmík rozhodl, že ve své vojenské kariéře nebude pokračovat. Své místo viděl v československé diplomacii, a tak se stal tajemníkem Edvarda Beneše, ministra zahraničních věcí.
Reformátor svobodného zednářství
S Edvardem Benešem si Sedmík stejně jako s Masarykem dobře rozuměl a velmi si ho vážil.
Dokonce o něm napsal: „Není pochyby, že Beneš bude v historii jedním z největších našich lidí. Miluji ho pro jeho přímost, poctivost a statečnost. Obdivuji jej a rozumím mu dobře. A řekněme to přímo – rozumím dobře i jeho tragice.“
Během let, kdy byl členem československého diplomatického sboru, se prokázal jako spolehlivý a ctižádostivý člověk. Měl velký talent na jazyky, dokonale ovládal angličtinu, francoužštinu, němčinu, ruštinu, polštinu a srbochorvatštinu. Jeho nadřízení ho hodnotili jako velmi bystrého, inteligentního a iniciativního člověka.
Jiří Sedmík byl jedním z hrstky lidí, o kterých se dá bezpochyby říct, že jsou sečtělí. Důkazem toho byla jeho vyhlášená knihovna, kde se nacházelo spoustu knih o filozofii, ekonomii a svobodném zednářství. Literaturu nejen rád četl, ale i psal. Je autorem knihy „Úvod do politického myšlení“, která je určena především lidem s nižším vzděláním, takže je jednoduše a přehledně napsaná. Jeho sečtělost a inteligenci dokazuje i to, že jako vynikající diplomat znal skvěle mentalitu Poláků, Rusů, Američanů i Angličanů. Právě k Anglii měl nejvíce blízko a Sedmíkovu spolupráci s anglosaským světem jeho nadřízení velmi oceňovali.
Určitě je třeba zmínit, že o Jiřím Sedmíkovi se mluví jako o hlavním reformátorovi československého svobodného zednářství v době první republiky. Snažil se po vzoru anglosaského světa zednářství zmodernizovat a otevřít širší společnosti. Byl velmi iniciativní a stanovil si cíl – přivést mezi ně i Edvarda Beneše. To se mu také nakonec povedlo.
Politické ústředí
Po mnichovské dohodě bylo Sedmíkovi jasné, že o otázkách budoucnosti Československa se musí jednat co nejdříve. Před odchodem Edvarda Beneše do exilu patřil Sedmík k úzkému kruhu Benešových přátel, se kterými projednával budoucí protinacistický odboj a jeho spojení s Londýnem. Již od konce roku 1938 vznikala odbojová organizace Politické ústředí, která měla za úkol udržovat kontakt se zahraniční vládou. Patřili do ní demokratičtí politici, jako například Prokop Drtina nebo Vladimír Krajina. Sedmík se také zapojil do odbojové skupiny okolo policejního rady Karla Jaroše, která organizovala přesun významných politiků a vojáků do zahraničí. Mimo jiné tam patřil lékař Oldřich Hlaváč, jehož ordinace sloužila jako zpravodajská přepážka, kde Politické ústředí předávalo důležité informace o gestapu. Uvádí se, že právě tam předal Sedmík prostřednictvím Josefa Balabána Václavu Morávkovi seznam konfidentů a zrádců.
Na jaře roku 1940 byla skupina okolo Karla Jaroše odhalena a jejich deset členů, včetně Jiřího Sedmíka, bylo pozatýkáno. Dva a půl roku byl převážen mezi různými věznicemi a nakonec v polovině června roku 1942 obviněn Lidovým soudem v Berlíně z velezrady a 18. prosince téhož roku popraven. Jako by jeho rodina už tak neutrpěla velkou ztrátu, musela celou popravu zaplatit a ztratila nárok na penzijní zaopatření.
Jiří Sedmík byl jedním z těch, kteří chápali svou pozici a nesnažili se prodrat do popředí. Byl to skromný člověk, který nedělal svou práci proto, aby tím získal slávu ale proto, že měl touhu přispět k myšlence demokratického Československa. Jeho životní postoj se tak dá shrnout citátem, který je napsán na jeho pamětní desce:
“Skrze Věčného Ducha Pravdy.”
Anna Misarová
Zdroje:
Muž v pozadí – Neznámí hrdinové | Česká televize
SEDMÍK, Jiří. Úvod do politického myšlení