Na listopad jsem si nejprve pohrávala s myšlenkou vybrat si pro doporučení Listopád od Aleny Mornštajnové, ale nakonec jsem zvolila knihu jinou, kterou jsem za letošek četla už dvakrát.
Kroniky prachu si mě opravdu získaly a myslím, že je na místě vám je doporučit zrovna v době, kdy velmi netrpělivě očekávám jejich pokračování. V listopadu u nás totiž vychází čtvrtá kniha německé autorky Lin Riny – Kufr z nebe, která bude právě tím druhým zmiňovaným dílem. Ale o něm možná jindy.
Kroniky prachu jsou historickým románem odehrávajícím se v Anglii. Obsahují krásné popisy prostředí 19. století, architekturu, oděvy a také nejen londýnskou společnost. Jemně se dotýkají židů, kteří zde tehdy neměli moc dobré postavení, což mě osobně celkem překvapilo.
Většinu času se děj odehrává v londýnské knihovně královské univerzity, kde přijme místo asistenta knihovníka Animant Crumbová, aby se nemusela účastnit plesů a všemožných námluv, ve kterých se její matka vyžívá.
Řeší se tu také soudobé postavení žen. Nebylo běžné, aby dívka z vyšší společenské vrstvy pracovala. Ženy neměly přístup ke vzdělání, a i když byla založena dívčí univerzita, nevyučovaly se tam stejné předměty jako v té chlapecké a celkově vzdělání nebylo tak kvalitní.
Hlavní tady je však pomalá romantická linka. Pan knihovník Thomas Reed je mrzutý, pracovně přetížený a dle Animant velmi nezdvořilý člověk. Ovšem ve výsledku si jsou vcelku podobní, například svou prostořekostí, láskou ke knihám či touhou po pokroku.
Dennodenně se potkávají v knihovně a navzájem si napínají nervy, alespoň tedy ze začátku tomu tak je. Animant se také snaží odhalit Thomasovo velké tajemství… Kam vlastně pan Reed každé středeční a páteční odpoledne mizí?
Myslím, že autorka umí velmi dobře psát charaktery, ty záporné i ty kladné, umí vykreslit jejich silné stránky, ale každý má své nedostatky.
Čtení téhle bichle má moc hezkou atmosféru, a přestože se to nezdá, protože se jedná o romantiku, v pozadí děje se dozvíte i pár zajímavých informací z historie, což je asi účelem každého historického románu.
Na závěr asi jen dodám, že číst knížku, která je vlastně o knížkách a dívce milující čtení, prostě chcete. Věřím, že i vás Kroniky tak okouzlí, jako učarovaly mě.
Karolína Lelková