Škola se nám pomalu rozjíždí, stejně tak nekonečné večery a noci strávené nad zápisky z biologie, chemie, fyziky, matematiky a infinitezimálního počtu. Právě pro ty účely je dobré prokládat tyto mentálně náročné aktivity třeba hudbou. V tomto článku bych rád představil tři neobvyklá alba vydaná v tomto roce, která podle mě rozhodně stojí za trochu pozornosti, i kdybyste měli v oblíbených jen „TOP hity 2023 celosvětově“. Sepsané textíky o albech obsahují mé názory, postřehy, zjištění; proto se nezdráhejte nesouhlasit, opravovat nebo doplňovat v komentářích pod článkem, a nebo rovnou na můj email. Když budu mít aspoň trochu času a nebudu ukamenován za tipy níže, budou následovat další pokračování tohoto článku.
Zylva: Poems from the Dark
Na začátku června přivanul od severozápadu z Berlína svěží vítr v podobě debutového dlouhohrajícího alba umělkyně Zylva. Tato hudebnice, básnířka a performerka nasadila laťku na letošní rok velmi vysoko. Její první kroky k hudbě vedly přes hru na klavír, což je znát i na samotném albu, kde skladby jako Falling Apart nebo Dolphins & Roses jsou protkávány poutavou klavírní linkou. Ovšem vedle klavíru jsou citlivě nanášeny a natírány elektronické vrstvy syntetizovaného zvuku s prostupujícími vokály. Zylva se vydává do svých temných vnitřních světů, které si každý Berlíňan v sobě nese. Plíží se mezi nebezpečnými stíny do momentu, než se strachu postaví ve skladbě DreamSs. Ta je posluchačsky nejatraktivnější a, řekl bych, nejschůdnější. Celé album plyne zpomaleně a přesto se nezastaví, přetéká přes hrboly a hrany. Není to nic uvolněného na party, ale cesta do nitra vlastní duše, se kterou se částečně ztotožní každý a dospěje tak k vlastnímu emotivnímu výkladu skladeb prostřednictvím svých tíživých zážitků. Naštěstí v tomto případě existuje smíření prolínající se každou sekundu poslechu. Z Poems from the Dark bych vyzdvihnul skladby Falling Flat in Death Silence, Echoes from a Theatre a DreamSs.
Skardu: SUM23R hart
Pro odlehčení a uvolnění přidává svou trošku do mlýna z Plzeňska Skardu. Tohle 100% letní albíčko vás rozhodně probere a nabudí jako nic jiného. Není naštěstí příliš zatížené pražskou scénou a vybírá si vlastní, pro český hiphopový mainstream atypickou cestu. Po stránce stylu balancuje na rozhraní dance a hiphopu, možná je to spíš kočkopes těchto dvou přístupů. V tracích nechybí ujetá moudra („…už to vypadalo že přestanu pít, ale jsem czechmade, takže lejeme jak cyp…“) a nevídané motivy (slyš Babi rychta, Kape strop). Každý track je naplněný až po okraj energií, takže při únavě ze zdlouhavého učení jasná volba. Dá se říct, že SUMM23R hart navazuje na odkaz Skarduova alba SUMMER RAVER (2021), avšak oproti němu přináší mnohem větší dance potenciál, což možná ubralo objem posluchačů „sedících doma“. Paradoxně to ale ani nepřidalo počet přehrání na kalbách (dle čísel na Spotify). Zkuste to, zlepšete Skardovi náladu! V mých uších doznívají především tyto tracky: Da G ^23^, Babi rychta a Kape Strop. Ale i ty ostatní stojí za to, ten vibe fakt nabíjí.
Zouj ∙ Saharea: ONLY RISKS
Na závěr jedno „sporné“ EP. Opět prostředí Berlína, tentokrát propojení francouzsko-marocko-amerického producenta Zouja a slovinské umělkyně Saharea. Přebal vizuálně potěší, avšak k obsahu, čtyřem trackům, se musím stavět více kriticky. Velmi oceňuju hyperpopové nakládání s vysokými syntezátorovými loopy, připomínající nostalgické zvonění NOKIE, které pumpuje skvělou šťávu do jinak „ohraných“ beatů na pozadí. Vlastně bych měl doporučit jiná skvělá hyperpopová albíčka, a přesto se zastavuju u tohoto. Proč? Jde zde o samotné spojení těchto dvou hudebníků: vyčítavá vykřičená Saharea a příliš klidný Zouj… Marně si vybavuju něco podobného v rapovém prostředí. K tomu odpovídající texty: opravdu ucelená konfrontace překvapeného muže s realitou, v níž žijeme. Rozhodně se asi nejedná o žádné hymny feminismu, ačkoli se výpovědi víceméně shodují. U ONLY RISKS se totiž nesetkávám s opovrhováním kultu mužství či celým patriarchátem, spíš zde vidím konkrétní problém s konkrétním mužem v konkrétních podobách. Což je právě ten kámen úrazu: jen těžko to aplikujete na každého muže. Z toho důvodu můžou tracky vyznívat jako vlastní očista, jež cizímu posluchači někde v Náchodě nic neřekne. Nacházím však zajímavé paralely s písní nowavevové skupiny Sonic Youth nazvané Kool Thing (Goo, 1990) – vyznění velmi podobné, jen kabát je jiný: alternativa se špinavými kytarami tomu svědčí patrně líp. Avšak rozhodně není na škodu, co Zouj se Sahareou stvořili: možná je to právě ten přístup, který má potenciál zanechat hlubší stopy ve společnosti, než všechny písně Kate Bush dnes. Možná. Z ONLY RISKS bych především upozornil na track Bizzy, avšak s celkovou délkou EP 11 min 3s stojí za to obětovat ten čas a poslechnout si i ostatní kousky.
Porce hudebních tipů je z mé strany pro tuto chvíli zcela navršena, a i proto se už nemůžu dočkat vašich postřehů a připomínek v komentářích pod článkem a na svém školním emailu. Vydařených alb se i v tomto rozporuplném roce sešlo a schází víc než dost, tudíž se již nyní můžete (ne)těšit na pokračování tohoto článku (doufejme).
Do té doby na slyšenou
Tobiáš „Einmal ist keinmal“ Mazura